Vinnetou kradl Němcům pod nosem vajíčka a nosil je děvčatům do místního nevěstince

Nakonec ho chytili a byl předveden na gestapo, kde mu při výslechu zpřeráželi ruce. To a další smutné vzpomínky ho nejspíš motivovaly k tomu, že se v dospělosti přihlásil do cizinecké legie a odjel bojovat do Indočíny.  Tu dobu popsal jako krásné období naplněné přátelstvím, vznešeností a samotou. Přátelství znamenalo být mezi kamarády na život a na smrt. Vznešenost spočívala v hrdosti na uniformu, kterou nosili. Samotu pociťovali proto, že byli daleko od Francie, která o válce nechtěla ani slyšet.

Vzpomínky z Indočíny

Brice uvedl, že mu mnohokrát ve Vietnamu a Kambodži šlo o život a on sám musel několikrát nepřítele zabít.

Byla to válka a k té prostě zabíjení patří. Dodnes mám ale ty okamžiky před sebou a věřte, nejsou to příjemné vzpomínky,

uvedl herec v jednom rozhovoru.

V Indočíně se zúčastnil desítek bojových akcí a podle režiséra Haralda Reinla se to, že v legii působil jako zvěd, odrazilo i v tom, jak se Vinnetou v přírodě pohyboval. Jednoduše věděl, co a jak dělat, a nepotřeboval žádné instrukce.

Z Indočíny se Brice vrátil s řadou vyznamenání za statečnost, jenže najednou nevěděl, co s životem. Poflakoval se po večírcích bohatých přátel, kterým trochu záviděl. Zkoušel si sám vydělat, ale nic mu nevycházelo, a když přišla nabídka vrátit se do Indočíny jako civilista, začal o ní uvažovat. Jenže právě v té době potkal bývalou přítelkyni, která pro divadelní hru svého manžela hledala mladého, urostlého muže a najednou stál před ní. A tak se mladý Pierre Brice vydal vlastně náhodou na hereckou dráhu.

Bezstarostnou jízdu přerušily ambice

Na přehlídkovém molu se prošel s věhlasnou Brigitte Bardot, na turné si zahrál ve skupině s Alainem Delonem a všude se potkával s krásnými ženami. Konec padesátých a začátek šedesátých let byl pro herce opojný, konečně si vydělal slušné peníze a žil bezstarostně ze dne na den.

Po čase ale zjistil, že se v herectví nikam neposunuje, a odjel hledat štěstí do Říma. Federico Fellini ho sice neobsadil do Sladkého života, ale seznámil ho s producentem filmu Kozáci, a ten měl pro mladého Francouze jednu z hlavních rolí. Tenkrát se poprvé podíval do bývalé Jugoslávie.

V Římě Brice vydržel dva roky a dařilo se mu, něco ho však táhlo do Německa, a tak se ocitl v Berlíně, ve městě, kam se stahovali za prací i herci z Hollywodu a mezi nimi i Lex Barker. Osudové setkání dvou mužů se blížilo.