Zítra v Ulici: V pátek Vlastimil pozná Amálku, ta bude mít přesto oči pro pláč

Amálka to neustojí, vynadá Vlastovi

Je tady pátek a přípravy na velikonoční radovánky vrcholí, i když je v Ulici každý prožívá trochu jinak, někdo vesele, jiný smutně. Adrianu (Šárka Krausová) například mrzí, že svátky nemůže trávit s milovanou dcerou Klárkou, která zůstala v Austrálii u jednoho oblíbeného strejdy.

Ani Amálka (Dana Syslová) na tom psychicky není nejlépe. Obě se snaží zachovat si dobrou a pozitivní náladu, vzájemně se podporovat, ale vzhledem k okolnostem to není snadné. Amálka totiž odnese manželovi do nemocnice guláš v naději, že si na ni brzy vzpomene třeba přes její kuchyni. Dokonce mu donese rybářský prut, aby ho povzbudila a připomněla mu to, co měl vždycky tak rád. „To je můj prut, nešahejte na něj! Ale já ho nechci!“ rozzuří se však Vlastík (Rudolf Hrušínský mladší) a nakonec Amálku zase vyhodí z pokoje. „Baba!“ utrousí pak ještě otráveně.

Amálka tyhle jeho výbuchy tentokrát neustojí, i když samozřejmě ví, že jako zkušená zdravotní sestra by měla. Bude na něj nepříjemná, ošklivá, ačkoli si uvědomuje, že Vlastík za to přece nemůže. Vždyť je po mrtvici. „Ale ty jsi taky jenom člověk,“ pokusí se ji Adriana utěšit. Paní Pešková bude mít přesto pocit, že selhala. Proč jen musí být všechno tak zatraceně těžké?

Pešek svou ženu pozná, ale rozčílí se

Mezitím si chlapi v hospodě na Vlastimilovo zdraví znovu připijí jeho oblíbeným pivem. Eddie (Jiří Panzner) mu sice do nemocnice propašuje alespoň nealkoholické, ale s tím ho pacient v podstatě pošle někam. Letos k nám pan Pešek asi na pomlázku nepřijde, posteskne si Vítek (Filip Čapka) a druhým dechem pozve na pondělí všechny ostatní kamarády, kteří s ním budou sedět u stolu, včetně Kaštana, Miloše a štamgastů. A to se ví, že právě Kaštan (Antonín Procházka) a Miloš (Jiří Štrébl) se nenechají dvakrát pobízet. To ale vůbec nevadí, protože Klímovi mají díky přehnané snaze Ivy, Anežky a Žofky tolik vajec, že je budou likvidovat ještě na Prvního máje.

Amálka si bude vyčítat, jak se k Vlastovi zachovala. Nakonec přeruší vaření dalšího pokusu o překonání amnézie – kuřete na paprice – a popadne kávu, kterou právě Adriana koupila. Vyrazí s ní zpátky do nemocnice mimo návštěvní hodiny a uplatí sestřičku, aby ji za manželem ještě na chvilku pustila. Omluví se mu a on, zničehonic, ji konečně pozná. „Amálko,“ řekne jemně. „Buď tady se mnou.“

Jenomže vzápětí vyjádří přání odejít ihned domů, protože už v nemocnici nechce být. Zase se úplně rozčílí a Amálce nezbude nic jiného než ho tam nechat – v podstatě opustit – a odejít. Ale nemohla jinak, je příliš brzy. Musí být nadále pod lékařským dohledem. Snad jí to odpustí.