Zítra v Ulici: V pátek se prarodiče touží více zapojit do náhradního mateřství a Věra hodlá sledovat Bětu

Radek a Milena tahají z Gábiny novinky

Máma v pátek překvapí Gábinu podivnou zprávou. Ona a Radek se s ní chtějí sejít, ale dělají kolem toho šílené obřadnosti. Rádi by se dozvěděli něco bližšího o tom, jak se vlastně vyvíjí onen proces náhradního mateřství. Jak pokročili? V jaké fázi aktuálně jsou a co je v nejbližší době čeká? Zejména Milena touží po podrobnostech, ale s Radkem se obávají, že byli v poslední době až příliš vlezlí. No, v tom se tedy nemýlí. Na druhou stranu věří, že jako potenciální prarodiče odnošeného dítěte mají přece právo se vyptávat.

„Chceme mít alespoň rámcovou představu o tom, co se děje. Máma si zkrátka připadá na vedlejší koleji,“ vysvětlí Radek dceři obezřetně, ale Milena mu neustále skáče do řeči s nezbytnými doplňky:

My to s vámi taky chceme prožívat. O každou informaci musíme škemrat. Víš, jaký je to pocit?

Gábina usoudí, že bude lepší, když jim informace začne sama dávkovat, než aby brali věci do vlastních rukou a ze zvědavosti třeba volali na kliniku. Prozradí tedy rodičům, že už se schyluje k transferu vajíčka a jeho následnému oplodnění. Nadšená Milena nato zmíní, že si s tátou někde přečetli, že si člověk v takové situaci může vybrat pohlaví miminka. To se ovšem nesmí – a ne, Gábina rozhodně nehodlá někoho podplácet, aby toho dosáhla.

Uvědomí si ale, že o tomhle se vlastně s Jirkou ještě nikdy nebavili. Chtěl by radši syna nebo dcerku? Jirka prohlásí, že je to asi jedno, ačkoli kluka už přece mají. Gábina se na něj usměje a poděkuje někomu tam nahoře za to, jak báječného má chlapa.

Věrka už si zase hraje na detektiva

Zatímco hračky z dovolené, které Vojtovi a Karlíkovi přivezla teta Běta, rozčilují po ránu Kryštofa, samotná Alžběta Mochová nadále pije krev žárlivé Věrce Marečkové. Ta je odhodlaná dokázat, že na záhadné a prakticky cizí osobě, která se vždy neohlášeně objeví a zase zmizí, něco nesedí.

„Co mi vadí, je to, že o ní pořád nic nevíme,“ řekne synovi. „Možná by stačilo zjistit, kde bydlí, a potom se velmi zdvořile a nenápadně vyptat sousedů.“ Vzápětí přijde se zajímavým nápadem. Co kdyby Kryštof někdy nabídl Alžbětě, že ji odveze domů? Nechala by se, nebo by se na něco vymluvila, aby náhodou Marečkovi nezjistili, kde a zda má nějakou trvalou adresu?

Bude to každopádně nevšední. Alžběta se sice nechá svézt, ale pak prohlásí, že si ještě potřebuje promluvit s jedním známým, a nechá se z auta vysadit před hřbitovem. „Známý na hřbitově. To je vše?“ vyzvídá Věrka.

Není to divné, jak strašně se bojí, abychom nezjistili, kde bydlí?

Nakonec máma Kryštofovi oznámí, že bude-li to zapotřebí, zkusí madam Mochovou třeba i sledovat. Co k tomu dodat? Situace si žádá činy. Jen aby z toho pak nebyla spíš pořádná ostuda.