Otec a syn Hložánkovi z Ulice: Jejich vztah byl komplikovaný vždycky

Ze synova úspěchu měl Tonda mindrák

Když se Jirka Hložánek (Ondřej Havel) vydal v otcových šlépějích na radnici, čekalo by se, že Tonda bude hrdý na všechno, co syn v tak mladém věku dokázal. Vždyť koneckonců zaujal kreativními nápady, vyhrál volby a stal se starostou. Antonín však jeho kandidaturu nebral jako obdivuhodný počin, nýbrž coby dýku vraženou hluboko do zad. Vždy měl pocit, že ho ambiciózní syn ohrožuje a touží vyštípat z křesla starosty.

Jirka se přitom chtěl usmířit a začít konečně spolupracovat. Strana Neúplatných ostatně utvořila koalici s Jirkovou vítěznou stranou, a dokonce ani Lumír (Václav Svoboda) proti tomu nic nenamítal. Naopak Jirku ve volbách tajně podpořil, čímž bohužel docílil toho, že se Tonda nepředstavitelně urazil. Zalezl si doma do svého brlohu a byl ochotný komunikovat snad jenom se svou ženou. Jirkovi ani Lumírovi dlouho nemohl přijít na jméno. Když se s nimi posléze začal bavit, činil tak vlastně jen proto, aby jim mohl ohavnou zradu nadále vyčítat. Jeho vztah se synem byl ale vždycky problematický, a to už od těch dob, kdy byl Jirka ještě kluk. Vzpomínáte?

Třeba je v Antonínovi ukryto víc, než si myslíme

Když byl Jirka žákem gymnázia, jeho chování rozhodně nenapovídalo, že by se měl v budoucnu proměnit v zodpovědného a spolehlivého starostu. Šel z průšvihu do průšvihu a každou neplechu za něj žehlil právě vlivný tatík, toho času velké zvíře na radnici, které se nezdráhalo z pozice síly vyhrožovat pedagogům.

„Jiřík se tedy někdy choval jako pěknej hajzlík, ale já se mu nedivím. Vyrůstat v téhle rodině,“ prohlásil před časem Miroslav Hanuš, představitel Antonína Hložánka.

Doma Tonda požadoval ze strany manželky a syna naprostou poslušnost. Ti jeho nadvládu poměrně dlouho respektovali, ale nic netrvá věčně. Dospívající mladík se vůči otci začal bouřit. Ustavičné hádky, přehnané nároky a Jirkova touha po svobodě vedly k tomu, že chlapec odešel z domova. Hodně mu pomáhala starostlivá matka, která si s manželem také užila svoje.

Jestli se to mezi otcem a synem někdy zlepší, nebylo jasné tehdy a není to zřejmé ani o několik let později. Aby k sobě zase našli cestu, musel by se změnit hlavně Tonda, jak řekl i Miroslav Hanuš: „Politika je divná věc, kterou může či dokáže dělat jen určitý typ lidí. Okoralých lidí, kterých se jen tak něco nedotkne. Bezohledně vpřed, účel světí prostředky, první jsem já – pak ti nade mnou – a pak možná kdesi, v dálce, kdosi…

No a ten můj Tonda Hložánků od té doby, co je na světě (tedy v seriálu), nedělal nikdy nic jiného než politiku… Jestli ten dokáže zkrotit své ‚JJJááá‘, to chci teda vidět. Rozhodně to nepůjde lehce. Sám na to určitě nemá, ledaže by ho někdo přitlačil ke zdi. Ale to by byl asi hodně nerad!“

Tenhle Tonda sebou musí nechat zatřást a snažit se pochopit, že život se nemá vyhrát, ale laskavě žít. Jinak může člověk sice vyhrát nade všemi i nad vším, ale to je taky to jediné, co dokázal. A to je sakra málo. Třeba je v Antonínovi ukryto víc, než si myslíme. Nechme se překvapit. Vy i já.