V Ulici ožívají kostlivci, kterých se Blanka chtěla nadobro zbavit

Občas vám zůstává rozum stát nad tím, čeho všeho jsou dospívající děti schopné. Přitom se od nich očekává, že se budou chovat jako reprezentanti gymnázia. Studenti, kteří však fyzicky i psychicky týrají nevinnou spolužačku, jsou spíše ostudou školy než její chloubou. 

Stydět se bude i Vanda. Podařilo se jí naštvat Luďka, a tak v pominutí smyslů a stále se opakujícího osobního neštěstí, pomýšlí na sebevraždu. Znovu brečí Blance téměř na rameni, jak je nemožná a zbytečná a nic neumí a neví.

Blanka se snaží ji uklidnit a marně jí vysvětlit, že se každý někdy může dostat na dno. Vanda se však začne porovnávat s Blankou, která je pro ni zosobněním všeho štěstí a úspěchu. Blance se sice nechtělo svěřovat s jejími démony a znovu si připomínat všechny ty bolesti a hanby, které si ona i její blízcí pamatují, ale situace si to podle ní vyžádá. Proto, aby se Vanda necítila jako nula, se Blanka znovu vrací do dob, kdy se za nulu považovala ona. 

Ředitelka roztrhne skupinu spolužáků útočících na Anežku Klímovou a jejího bratra, který jí jako jediný přispěchá na pomoc. Landová je svědkem toho, čeho všeho jsou její studenti schopni. Třeba toho, že jeden drží dívku za vlasy a druhý se jí posmívá s hanebným vzkazem v ruce. Při výslechu žáků v ředitelně si Landová pod pohrůžkou přivolání policie tento papír vyžádá a díky němu se dozví, co se dělo na lyžařském výcviku. Bude chtít po Magdě, aby celou záležitost řešila s rodiči Anežky i Čeňka, kterého se dopis také týká. 

Zdroj:

• autorský text