Nejmladší z rodu Hamrů: Jaroslav Satoranský, Libuše Havelková a celá řada dalších herců budují pohraničí
K raným dílům oblíbeného scenáristy patří i seriál Nejmladší z rodu Hamrů, který televize divákům nadělila k třicátému výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Dietl dostal za úkol zachytit rozvoj zemědělství od konce války až do tehdejší současnosti.
Jak už u Dietla bylo běžné, nechtěl psát o prostředí, které neznal, a tak se vydal do Tachova na státní statek. Předlohou mu často byli reální obyvatelé místa. V roce 1974 se točily exteriéry a následující rok se štáb odebral na Kavčí hory, kde vznikla velká část jedenáctidílného seriálu. Režisér Sokolovský si moc nepotrpěl na dokonalost dekorací a exteriérů a věnoval se hlavně hercům.
Seriál začíná v létě 1945, kdy paní Hamrová (L. Havelková) rozhodne, že se rodina přestěhuje do jedné z opuštěných chalup v pohraničí po Němcích. Předpokládá, že si rodina polepší, přijde k majetku a dočká se lepších časů.
Situace ve společnosti je nejvíce zřejmá na životě nejmladšího ze tří bratrů, Jana (M. Velda a později J. Satoranský). Hamrova činnost se v průběhu seriálu mění. Pracuje na poli, v hospodářství a také studuje, aby si v práci polepšil. Práci má rád, ale v každém prostředí svádí boj.
Jan je v prvních čtyřech dílech sedlákem, ale také je přihlášen v družstvu a přichází s nápadem (říjen 1947), že by se sedláci měli spojit, pracovat společně na svých polích, půjčovat si zemědělské stroje. Tím by všichni měli dostatek. Ostatní sedláci včetně jeho matky se mu vysmějí. Nemá to snadné ani doma, když si na rodinných polích chce vysadit heřmánek, který by přinesl dobrý výdělek.
Neméně důležitý je i zápas s lidmi z vesnice o družstvo, kdy se jako jeden z mála stará o družstevní pole a dobytek a všichni ostatní pouze přihlíží a pracují na svých záhumencích. Po čase Janovy trpělivé práce se z Bernartic stává nejlepší družstvo v okrese a dochází ke spojení s jinými horšími družstvy v okolí. Jan je poslán tajemníkem Hrstkou ve svých třiceti letech na vysokou školu a potkává svou budoucí ženu Věru.
A troška ideologie
Člověk nemusí být v KSČ (Jan také dlouho členem není), ale musí mít v sobě dobro, které není sobecké, stejně jako ho má v sobě KSČ. Tato idealizovaná představa o straně prochází celým televizním vyprávěním.
Venkov a město
Nejvýraznějším prostředím celého seriálu je vesnice. Zde se odehrává většina děje a stává se tím nejzásadnějším prvkem seriálu. Jan Hamr je s vesnicí spjat už od narození, a i když je čtyři roky na studiích v Praze, stále počítá s tím, že se vrátí domů a bude pracovat v zemědělství.
V době normalizace je venkov na rozdíl od měst nezasažen pražským jarem. Žije zde řada příkladných hrdinů a samozřejmě také pár vychytralých postaviček. Do města se Jan jezdí jen radit za tajemníkem.
Dojde i na zajímavé okamžiky. Jedním z nich je příchod Věry do venkovské chalupy, kde si musí zvyknout na jiný život, než měla v Praze. Janova matka jí to moc neulehčuje a nedokáže ji do rodiny přijmout. Myslela si spíše na bodré vesnické děvče. Holku z Prahy, která neumí hospodařit, postarat se dům a o manžela, brala jako přítěž, která jim jen ujídá ze společných zásob.
Rázná i hubatá matka Hamrová je kontrastnější i hlubší postava a i její další dva potomci mají různorodé charaktery. Sourozenci při sobě nestojí a dokáže je vždy spojit jen nějaká tragická událost, jako je třeba smrt otce.
Nejmladší Jan je tedy modelem aktivního hrdiny, který překonává překážky a dostává se do konfliktu se svým okolím, včetně vlastní rodiny. Postupně ostatní přesvědčí o své pravdě a dosáhne svých cílů. Jeho úspěchy v práci ale doprovází neštěstí v osobním životě. Jan v seriálu nemá ani jednu špatnou vlastnost a je prakticky zobrazován jako ideální člen KSČ a předseda JZD.