Stejná Karosa po 25 letech a další kuriozity. Český film, který vlastně neměl vzniknout, je plný nenápadných detailů

Film, který vlastně vůbec neměl vzniknout 

Jen málokdo ví, že za vznikem filmu Večírek může nepřímo pandemie covidu. Produkční společnost měla původně rozpracovaný mnohem větší historický projekt. Jenže svět se během několika týdnů zastavil, natáčení velkých filmů se stalo téměř nemožným a bylo potřeba rychle přijít s jiným plánem.

Volba padla na scénář Michala Suchánka. Komorní příběh odehrávající se převážně na jednom místě byl přesně tím typem filmu, který se dal i v nejisté době natočit. Zatímco běžně trvá příprava podobného projektu i dva roky, Večírek se připravoval pouhé čtyři měsíce. Tvůrci museli během rekordně krátké doby přepracovat divadelní hru do filmové podoby a zároveň uhladit některé drsnější dialogy, aby na plátně nepůsobily příliš vulgárně.

Ani premiéra neproběhla podle původních plánů. Film měl přijít do kin už na podzim roku 2020, kvůli epidemii se ale diváci dočkali až o mnoho měsíců později, v srpnu 2021

Z divadla rovnou před kamery. A jedna velká zapomenutá omluva

Večírek nevznikl na zelené louce. Michal Suchánek jej napsal už před lety jako divadelní hru, kterou v pražském Divadle Broadway režíroval Ondřej Sokol. Na jevišti se v jednotlivých rolích vystřídala řada známých herců, například Richard Genzer, Igor Chmela, Michal Dlouhý, David Matásek nebo Jakub Kohák.

Pro filmovou verzi ale padlo překvapivé rozhodnutí. Suchánek chtěl, aby postavy nepůsobily okoukaně, a téměř celé obsazení vyměnil. Z původní divadelní sestavy zůstali jen Marek Taclík a Nela Boudová. Hlavní role nově převzali Jiří Langmajer, Tatiana Dyková, Karel Roden, Marián Čekovský nebo Miroslav Vladyka.

Jenže právě tady přišla jedna nepříjemná situace. Režisér později přiznal, že původním divadelním kolegům dlouho zapomínal oznámit, že se ve filmu neobjeví. Nakonec se jim musel veřejně omluvit a uznal, že to od něj nebylo zrovna nejšťastnější.

Karosa, která odmítá zestárnout

Jedna z nejmilejších filmových kuriozit patří Miroslavu Vladykovi. Ve Večírku ztvárnil řidiče autobusu Oldu a usedl za volant legendární linkové Karosy C 734.

Pro herce to ale nebyla žádná premiéra. Úplně stejný typ autobusu totiž řídil už o pětadvacet let dříve v televizním seriálu Kde padají hvězdy. Fanoušci českých seriálů tak mohou sledovat malý návrat do minulosti, který vznikl spíše náhodou než záměrně.

Shromáždění účastníků před odjezdem vznikalo u vlakového nádraží v Řevnicích.

Vtipy, které většina diváků ani nezachytí

Michal Suchánek je známý tím, že rád schovává drobné vtípky přímo do dialogů. Ve Večírku jich několik čeká jen na opravdu pozorné diváky.

Například během pátrání po zmizelém obchodníkovi si postavy Jiřího Langmajera a Marka Taclíka vyměňují věty, které nenápadně odkazují na slavné internetové video Svarta jump. Kdo tuto českou internetovou legendu nezná, nejspíš netuší, proč se někteří diváci v kině smějí o něco hlasitěji. Ve filmu se objeví i zmínka o pořadu 13. komnata, která je dalším z mnoha drobných odkazů na českou popkulturu.

Konec? Ještě ani zdaleka

Spousta lidí po skončení filmu automaticky odchází nebo vypíná televizi. U Večírku je to ale chyba.

Tvůrci totiž schovali kompletní smuteční proslovy jednotlivých postav až do závěrečných titulků. Právě tam mnohé charaktery dostávají poslední prostor a divák získává ještě jeden pohled na jejich vztahy i osobnosti. Je to drobný nápad, který většina publika nikdy neuvidí.

Suchánek chtěl ukázat herce úplně jinak

Režisér po premiéře několikrát zdůraznil, že jeho hlavním cílem nebylo natočit klasickou českou komedii. Chtěl především nabídnout hercům příležitost zahrát si typy postav, které jim diváci běžně nepřisuzují.

Právě proto se ve filmu sešla mimořádně silná herecká sestava. Producenti později přiznali, že právě Suchánkovo charisma přesvědčilo většinu oslovených herců, aby nabídku přijali téměř okamžitě.

Ať už Večírek patří mezi vaše oblíbené filmy, nebo jste od něj čekali víc, jedno mu upřít nelze. Za jeho vznikem stojí příběh plný náhod, improvizace, pandemických komplikací i drobných filmových kuriozit. Možná právě proto stojí za to pustit si ho znovu. Tentokrát ne kvůli samotnému ději, ale proto, abyste si všimli všech detailů, které při prvním sledování snadno uniknou. Třeba i to, jak se Dykové záhádně mění boty.