Herečka, která nikdy nechtěla hrát. A nakonec ji zná celá republika

Jenže život má rád malé ironie a tak se z dívky, která prý herectví původně vůbec neplánovala, nakonec stala jedna z nejvýraznějších osobností brněnské divadelní scény i televizních seriálů. A že to byla jízda, to si pište.

Od Popelky k Desdemoně: Sen, který si Pavla nechtěla přiznat

Pavla často vypráví, že vše začalo jednou obyčejnou televizní pohádkou. Tři oříšky pro Popelku. Konkrétně scénou, kde Libuše Šafránková cválá na koni tak, že malá Pavla málem zapomněla dýchat. A bylo vymalováno.

Jenže přiznat si to? Kdepak. To se přece nedělá. Tak zatímco jiné děti hlásaly, že budou kosmonauty, Pavla si nechávala svůj koňsko-divadelní sen někde hluboko uvnitř. Nakonec ji stejně dostali. A to rovnou na gymnáziu, kde tančila ve West Side Story a v pouhých sedmnácti letech se ocitla na jevišti jako Desdemona. Vážně sedmnáctiletá Desdemona. Někdo si v tom věku sotva troufne recitovat před třídou.

Městské divadlo Brno: Domov od maturitního dne

1. června 1997, den po maturitě, Pavla nenaskočila do života klasické absolventky gymnázia. Ona totiž nastoupila rovnou do angažmá Městského divadla Brno. Ano, bez okliček, zkratek a vedlejších uliček. Jedním krokem ze školy na profesionální jeviště.

A tam zůstala. Doteď. Během let prošla nekonečnou řadou rolí. Solveig v Peer Gyntovi, Hela v Mistrovi a Markétce, Milady de Winter v Třech mušketýrech. A taky několik desítek dalších postav, které stvrzují jediné. Že je jednou z nejobsazovanějších hereček brněnského souboru.

Princezny, pohádky a jeden velký televizní skok

První filmová příležitost? O princezně z Rimini. Potom Duhová panna a Princezna se zlatým lukem. Pavla se takřka přes noc stala princeznou, i když bez korunky v soukromí a bez věže, ve které by ji někdo věznil.

Ale zásadní zlom přišel v roce 2004. Redakce. Seriál, ve kterém Pavla ztvárnila fotografku Kláru svobodnou mámu, která všechno zvládá, i když to někdy vypadá, že si k tomu musí půjčovat nadlidské schopnosti. Diváci ji milovali. A Pavla se poprvé ocitla na obrazovkách opravdu pravidelně. Následoval další televizní hit. Ordinace v růžové zahradě. Tam se představila jako veterinářka Iva. Role, díky které ji začali lidé poznávat i na ulici.

Láska v zákulisí a život, který nenarýsuješ dopředu

Pavla našla svou velkou lásku tam, kde tráví nejvíc času. V divadle. Se slovenským kolegou Dušanem Vitázkem si padli do oka, jak se říká, mezi kulisami. V roce 2007 se vzali. Narodily se jim dvě dcery Barbora Anastázia (2013) a Rozálie Agnes (2016). A zdálo se, že jejich příběh by klidně mohl posloužit jako předloha k divadelní romantické komedii.

Jenže život má občas své vlastní režijní poznámky. Herečka v roce 2023 prozradila, že spolu s Dušanem už dva roky nežijí. Rozvádějí se, ale jejich vztah nekončí špatně, dramaticky ani s házením talířů

Naopak oba říkají, že se mají stále rádi, jen se jejich cesty posunuly jinam. A že to není konec, ale spíš proměna. Že budou navždy rodiči dvou holčiček a navždy si budou blízcí. Upřímně? V dnešní době téměř zázrak.

13. komnata: Když se nahlédne za oponu rodinného života

Česká televize odvysílala díl 13. komnaty, v němž Pavla poprvé pustila veřejnost do soukromého prostoru, který si roky pečlivě chránila. A mluvila otevřeně i o vážné nemoci starší dcery, která zasáhla celou rodinu.

Pro mnohé byla právě tato zpověď důkazem toho, jak silná umí být. Ale také toho, že za úsměvy a energií, které vyzařuje na jevišti, stojí žena z masa a kostí, která si musela projít těžšími chvílemi, než lidé tuší.

Co dál?

Pavla říká, že vztahy nejdou konzervovat do skleničky na věčné časy. Že se měníme, rosteme, hledáme nové věci. A že někdy je to, co vypadá jako konec, ve skutečnosti nový prostor k nadechnutí.

„Život jde dál,“ říká herečka s typickým klidem. A jestli má někoho nového? Prý ne. A kdyby ano, stejně se to nedozvíme. Tohle si teď střeží jako vzácný poklad.

Pavla Vitázková dnes

Je stále jednou z nejoblíbenějších tváří Městského divadla Brno. Stále patří mezi herečky, které rozeznáte podle hlasu i energie, ještě než se objeví na scéně. A stále platí, že když hraje, jde z ní upřímnost, která se nedá předstírat.

Možná nikdy nechtěla být herečkou. Ale dnes si bez ní české divadlo a televize už skoro nedovedeme představit. A to je možná ten nejhezčí paradox jejího života.