Tento herec byl v devadesátkách největší lamač ženských srdcí. Dnes ho ženy vzpomínají s láskou

Od idolu k neklidu

Pavel Kříž se narodil v Brně roku 1961 a k herectví měl blízko od dětství. Studoval konzervatoř a už během studií dostal příležitost, která mu změnila život. Jako Štěpán Šafránek, student medicíny, věčný snílek a trochu nešika, se stal jednou z nejikoničtějších postav českého filmu. Křížův klidný půvab a civilní herectví udělaly z neznámého kluka filmovou hvězdu.

Série Básníků jej katapultovala mezi nejoblíbenější mladé herce 80. let. Měl charisma, lehce melancholický výraz a schopnost zahrát zamilovaného básníka i studenta v nesnázích s takovou opravdovostí, že mu fandili diváci napříč republikou. Jenže sláva, která by jiným stačila na celý život, mu nestačila. V jeho duši zůstával neklid a pocit, že Československo mu nabízí příliš málo možností.

Emigrace a odsouzení

Když se rozhodl odejít, bylo to obrovské riziko. V druhé polovině osmdesátých let se Kříž tajně vydal na Západ, přes Velkou Británii až do Kanady. Emigrace byla tehdy v očích režimu těžkým zločinem. Československé soudy ho v nepřítomnosti odsoudily k pětiletému trestu odnětí svobody za opuštění republiky. Pro idola tisíců fanoušků to byla náhlá a bolestná tečka za dosavadní kariérou.

Doma se o něm přestalo mluvit, jeho jméno se ocitlo na černé listině a zdálo se, že jeho filmový příběh skončil. Kříž se ale nevzdal a v Kanadě začal psát nový život.

Nový začátek za oceánem

Vancouver se stal jeho novým domovem. Tam vystudoval psychoterapii a několik let pracoval jako terapeut. Paradoxně mu tato cesta dala dovednosti, které se mu později hodily i při herectví. Osvojil si schopnost empatie, hlubšího porozumění lidské psychiky i vyrovnanost.

Současně se ale nikdy herectví úplně nevzdal. Objevoval se na divadelních prknech a zkoušel štěstí v anglicky mluvených rolích. Nebylo to pro něj jednoduché, protože začínal od nuly. K tomu se přidaly i osobní rány. Zasáhla tragická ztráta manželky a dítěte, o čemž sám Kříž mluví jen velmi zřídka.

Návrat domů

Sametová revoluce v roce 1989 změnila všechno. Najednou mohl znovu cestovat, natáčet a hrát ve své vlasti. Publikum ho přijalo zpátky s otevřenou náručí, i když už ne jako romantického idola. Do Česka se vrátil muž s životní zkušeností, který dokáže zahrát postavy s hloubkou a minulostí.

V 90. letech působil v Národním divadle, objevil se v nových filmech i pokračování Básníků. Postupně se stal respektovaným charakterním hercem a znovu získal pevné místo na české kulturní scéně. Zůstal navždy „básníkem“ českého filmu, ale především se stal důkazem, že opravdová kariéra se neměří jen počtem rolí, ale i tím, jak dokáže jako herec a člověk ustát životní zvraty.