Nejvěrnějším partnerem tohoto notorického průšviháře se stal kůň

Tento sympaťák si zahrál pěknou porci zajímavých rolí na divadle i ve filmu. Většinou nebyl hlavním hrdinou, ale jeho postavy byly skromné a lidské. Na divadle se dočkal ve své kariéře velkých a slavných rolí, ale většina lidí ho vnímá především jako filmového herce, který si zkusil zahrát v dramatech, komediích, v pohádkách i detektivkách.

Možná z mladistvé nerozvážnosti si vysloužil politický škraloup už v šedesátých letech. Kvůli této situaci skončil v mimopražském angažmá a zároveň se ocitl mezi tvůrci tzv. nové vlny.

Po krátkém období rolí mladíků a milovníků se dokázal „přehrát“ do psychologických a dramatických postav. Občas si odskočil ke komediím a groteskám. Nebyl sice vysokým svalovcem, ale i tak dokázal zaujmout něžné pohlaví. Sám přiznal, že ve vztazích k ženám dlouhé roky zlobil.

Náhoda ho přivedla k herectví

Jako syn konstruktéra a kuchařky rozhodně neměl herecké geny, ale ve filmu se objevil už na základní škole v roce 1953 ve snímku Jiřího Sequense. Teprve na střední škole se u něj projevil zájem o herectví a byla za tím láska. Později uvedl, že se zamiloval do dívky, která se proslavila ve filmu Robinsonka. Jenže ta o něj s popularitou ztratila zájem a on si vysnil, že se stane známým hercem a až bude dolézat, tak ji ani nepozdraví.

Přihlásil se na DAMU. Ale ani na druhý pokus nebyl přijat. Začal s otcem pracovat v Avii, potom v pražské zoologické zahradě. Tam ho dostihl osud. Dostal nabídku do cirkusu Bush na pozici krotitele zvířat a zároveň se na třetí pokus dostal na DAMU.

Toto studium bohužel nedokončil

Psal se rok 1962 a 1. května si ho kdosi vyfotil, jak sundává kladku na tramvaji, která se prodírala studentským průvodem na Mánesově mostě.

Nebyl sice zatčený hned, ale 4. května si pro něj přišli rovnou do divadla. Následovalo vyloučení ze školy, nemohl ani později dostudovat. Diplom dostal v roce 1968, ale rehabilitaci odmítl. Až v roce 1998 si pořídil duplikát, aby mohl učit na DAMU.

Kvůli klukovině sice neskončil za mřížemi, ale hned musel na dva roky na vojnu, tedy do Piešťan jako letecký mechanik.

Talent se prosadí sám

Právě do Piešťan se za ním vypravil režisér Jiří Sequens a pozval ho na kamerové zkoušky na film o útoku na Heydricha.

Já ty zkoušky udělal a Sequens si mě vybral nehledě na všechny škraloupy, ve kterých jsem se motal. Vytáhl mě ze strašné bryndy. A pak se mě zastal ještě jednou,

vyprávěl Mrkvička.

Z vojny byl nakonec Vojenský umělecký soubor.

Jednou jsme s Jirkou Kodetem a muzikantem Petrem Růžičkou táhli v uniformách po barech Prahou a vůbec jsme nezaregistrovali, že je nějaká kubánská krize, kdy vojáci spali v nastartovaných tancích a piloti v nastartovaných letadlech. Až na nás v jednom baru přivolal přičinlivý číšník lítačku. Hrozil nám prokurátor, protože to chtěli klasifikovat jako dezerci,

popsal další rošťárnu herec.

Nakonec si průšvih šel odpracovat do Vítkovických železáren, odkud mu pomohl ředitel Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Odtud putoval přes Hradec Králové do Divadla S. K. Neumana v Libni. Tam ovšem kvůli své upřímnosti dostal v roce 1974 hodinovou výpověď. Nechtěl se dostavit na přátelskou besedu se sovětskou posádkou z Milovic.

Zlobil i při natáčení seriálu 30 případů majora Zemana. K seriálu se vztahovalo mnoho propagačních akcí a na jedné z nich sehrál roli alkohol. Sám herec se vše dozvěděl až z vyprávění kolegů. Režisér Sequens mu poradil, aby si klekl a prosil o odpuštění. Nakonec to za něj vyžehlil kolega Ráž, který během celé noci u pohovoru uvedl, že je Mrkvička blázen a když dostane záchvat, neručí za sebe. Díky němu se v seriálu ještě chvíli udržel, než ho vyřadili.

Za svůj postoj musel platit

Jeho názory se odrazily v práci. Nakonec dostával nabídky jen na divadelní pohádky. Potom mu pomohla náhoda, když jeho herecký kolega Václav Sloup náhle onemocněl a Divadlo Na Zábradlí hledalo náhradu. Tato kariéra mu pomohla až k angažmá v Národním divadle, kde se stal v roce 1991 členem souboru činohry.

Film k němu byl skoupý

Moc nezapomenutelných rolí ve filmu nedostal. Televize mu to však vynahradila. Objevil se v celé řadě inscenací, pohádek a seriálů. Své nadání dokázal uplatnit i v dabingu, kde se mimo jiné stal dvorním dabérem Dustina Hoffmana. Krátce působil i jako pedagog herectví na DAMU.

Kontroverzní v práci, divoch v osobním životě

Nijak se netajil tím, že v přítomnosti žen jeho mozek pracuje jinak, než by chtěl. Prvního potomka si pořídil už na vojně, ale jeho matka emigrovala, takže si moc roli otce neužil. Jeho role potížisty se odrazila i do soukromého života. S Ivanou Kopeckou měl dva syny, ale v té době si pořídil i nemanželskou dceru. Další manželství ho učinilo otcem dalšího syna, ale produkční Alena Kotibová ho také opustila, a to bral jako velkou ztrátu, protože spolu žili čtvrt století.

Partnerem nejvěrnějším se stal kůň

Odjakživa měl rád sporty všeho druhu, napřed vodáctví a potom koně. Jeho lásku ještě podpořil režisér Soukup, když ho obsadil do filmu Dostih. A potom přišel seriál Dobrá voda.

Tam jsem už šel i na překážky. Štáb a herci bydleli na hotelu, já s koňáky a staral se s nimi o koně.

Po natáčení zjistil, jak moc mu koně chybí, a tak si jednoho koupil. Nejdříve to byl hucul kvůli dětem a potom plnokrevník.

To Ladislav Mrkvička považoval za nejlepší životní rozhodnutí, protože koně ho naučili trpělivosti a pokoře. I bujné koně bylo podle něj důležité srovnat partnerským způsobem.

 Já sice s koňmi neumím mluvit jako někteří lidé, ale neznám nic krásnějšího, a to mluvím i o mladých milostných letech, než když se vám kůň něžně opře o rameno nebo se hebkými nozdrami dotkne ucha. To je ten nejnádhernější dotyk, který si člověk dovede představit,

svěřil se Mrkvička.