Jak dnes vypadá drzý Tomáš z Páni kluci. Herce po 62 letech poznáte jen stěží

Hvězda našich oblíbených dětských filmů

Jméno Michaela Dymka už dnešním divákům možná nic neřekne, však to také bývala především velká dětská hvězda let sedmdesátých. V současnosti už ho na obrazovce příliš nevídáme, ačkoli z ní nezmizel docela. V roce 2017 se objevil v seriálech Bohéma a Život a doba soudce A. K., roku 2023 pak v německém válečném seriálu Ponorka. Z filmů má nejnověji na kontě životopisné drama Jan Palach z roku 2018.

Mnohem známější jsou však jeho role, které se k nám pravidelně vracejí v reprízách a v nichž řádí jako mladík se smyslem pro humor a dobrodružnou povahou. Na mysli máme zejména rodinnou komedii Páni kluci z roku 1975, natočenou na motivy knížek Marka Twaina. Česká verze Toma Sawyera si získala naše srdce a hlášky z ní dávno zlidověly. Koneckonců zde zazářila řada dalších hvězd, včetně legendární Ivy Janžurové, nezapomenutelné Zdeny Hadrbolcové nebo výtečného Josefa Somra.

Michael Dymek přitom roli neposlušného a svérázného Tomáše získal úplnou náhodou, když jej ve dvanácti letech objevil asistent režie Zdeněk Zelenka. Chlapec přijal a zhostil se úkolu natolik dobře, že si jej publikum okamžitě zamilovalo a nabídky na další natáčení se jen hrnuly. Další velké úspěchy přinesl rodinný snímek Indiáni z Větrova (1979) a nestárnoucí seriál Tajemství proutěného košíku (1977).

Natírání plotu nebylo na slavné scéně tím nejhorším

Ačkoli měl mladík slušně našlápnuto k velkolepé herecké kariéře a mihl se ještě např. ve filmech Princové jsou na draka, Krakonoš a lyžníci nebo Jen si tak trochu písknout (všechny 1980), po slávě vlastně nijak zvlášť netoužil a nakonec dal přednost studiu na konzervatoři a členství v souboru lidových písní a tanců.

Je konečně možné, že ho odradila nejen ustavičná pozornost fanoušků a nulové soukromí, ale i nepříjemná zkušenost z natáčení právě jeho nejslavnější role. Když totiž jako Tomáš musel ve filmu natírat plot a dovedně přemluvil kamarády, aby to vzali za něj, nedokázal správně vyslovit své repliky. Scéna se musela mnohokrát zopakovat, dokonce tolikrát, že už to chlapec nesnesl a doslova se rozbrečel zoufalstvím.

Za roli tenkrát obdržel honorář ve výši šesti tisíc korun, za něž si pořídil mimo jiné jízdní kolo.

Herectví vyměnil za tanec, teď už je ale „v důchodu“

Roku 1988 se svou ženou emigroval do německého Mnichova, kde začínal jako „pouhý“ skladník, ale vypracoval se přes schopného obchodníka až na místo šéfa exportního oddělení v jisté mezinárodní firmě s elektrosoučástkami. Polovina 90. let přinesla jeho návrat do rodné země a Prahy. V roce 1998 se vrátil také k profesi tanečníka, ale v našich srdcích navždy zůstane nezbedníkem Tomášem, jenž své starostlivé tetičce přidělává vrásky. Dnes už se věnuje tanci spíše jen amatérsky a obezřetně vzhledem k tomu, že má relativně novou kyčel a problémy s koleny.

„Nejdřív ve slovenském folklorním souboru, pak v bavorském. Od té doby jsem tancoval v podstatě až do loňska, kdy jsem skončil v tanečním divadle Bufo, kde jsem byl členem asi pětadvacet let. Nastoupil jsem tam, hned jak jsem se vrátil z emigrace,“ vzpomínal jen před dvěma lety v rozhovoru pro iDnes, jak uvádí také web vlasta.cz. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba ho ještě někdy před kamerou uvidíme.