Nezdravil „Čest práci“. Legenda Televarieté kvůli tomu přišla o místo
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- Když humor vypadal jednoduše, stálo za ním nekonečné přemýšlení
- Chtěl být malířem, nakonec několikrát změnil životní směr
- Jedna kritika ho připravila o práci. Zachránil ho Jan Werich
- Náhodné setkání změnilo historii Československé televize
- Psal písně, které zlidověly
- Silvestry, na které se dodnes nezapomíná
- Kvůli zásadám odmítl výhodnou nabídku
- Málem přišel o nohu
Když humor vypadal jednoduše, stálo za ním nekonečné přemýšlení
Každý, kdo někdy sledoval Televarieté nebo legendární silvestovské pořady, měl pocit, že Vladimír Dvořák vtipy doslova sype z rukávu. Jeho projev působil naprosto přirozeně. Nikdy nekřičel, nehrál na efekt a vystačil si s jedinou větou, která spolehlivě vyvolala salvu smíchu.
Ve skutečnosti ale za každou zdánlivě jednoduchou hláškou stály hodiny přemýšlení, přepisování a hledání správného rytmu. Humor pro něj nebyl náhodou, ale pečlivě vystavěným řemeslem. Dokázal si dělat legraci téměř ze všeho, z mezilidských vztahů, každodenních starostí i politiky. Diváci ho vnímali jako konferenciéra, baviče nebo herce. Ve skutečnosti byl od každého trochu. Psal scénáře, texty písní, novinové články, uváděl pořady a objevoval nové talenty. Sám s nadsázkou říkal, že při vyplňování životopisů vlastně nikdy nevěděl, jaké povolání má napsat.
Chtěl být malířem, nakonec několikrát změnil životní směr
Narodil se 14. května 1925 v Písku do rodiny železničáře. Už jako malý chlapec psal povídky a kreslil. V jedenácti letech si dokonce našetřil na vlastní psací stroj a jeho první texty vyšly v novinách. Po válce se pokoušel studovat hned několik vysokých škol. Nejprve výtvarnou akademii, potom žurnalistiku a nakonec filozofickou fakultu. Nikde ale dlouho nevydržel. Po letech z toho s typickým humorem udělal přednost. Tvrdil, že vlastně absolvoval něco jako dnešní bakalářské studium, jen o několik desetiletí dříve.
Místo diplomů tak sbíral zkušenosti. Psal rozhlasové hry, kabarety a brzy se dostal do Československého rozhlasu, kde začal budovat kariéru, která později ovlivnila celé generace televizních diváků.
Jedna kritika ho připravila o práci. Zachránil ho Jan Werich
Jeho život ale rozhodně nebyl jen sledem úspěchů. V roce 1950 přišel kvůli nepříznivému politickému posudku o místo v rozhlase. Vadilo, že se neúčastnil stranických schůzí a nezdravil tehdy povinným pozdravem „Čest práci“.
Několik měsíců pracoval jako úředník, než přišla nečekaná pomoc. Přimluvil se za něj Jan Werich, který mu pomohl získat nové angažmá. Díky tomu se dostal do světa estrád, varieté a kabaretů, kde se naplno rozvinul jeho mimořádný talent. Právě tehdy začal pravidelně vystupovat před publikem a postupně pronikal i před filmovou kameru. Objevil se například ve filmech Hudba z Marsu, Zaostřit, prosím! nebo Návštěva z oblak.
Náhodné setkání změnilo historii Československé televize
Jedna zdánlivá maličkost se později ukázala jako osudová. Když si jednou domů pozval dívku, která se mu líbila, dorazila i s kamarádkou. Ta byla hlučná, veselá, jedla chlebíčky a nepřestávala se smát.
O několik let později ji znovu potkal. Byla to Jiřina Bohdalová.
Právě s ní vytvořil jednu z nejslavnějších televizních dvojic české historie. Jejich spolupráce vyvrcholila pořadem Televarieté, který se stal symbolem televizní zábavy několika generací. Celkem vzniklo 74 dílů a dodnes patří k nejúspěšnějším pořadům své doby.
Psal písně, které zlidověly
Málokdo ví, že Vladimír Dvořák nebyl jen scenáristou. Napsal také desítky textů písní. Pod jeho rukama vznikla česká verze slavných Rolniček (Jingle Bells), ale také texty pro Rudolfa Cortése, Milana Chladila, Juditu Čeřovskou nebo Waldemara Matušku. Obrovský úspěch zaznamenala zejména Píseň pro Kristínku, které se prodaly statisíce gramofonových desek.
Silvestry, na které se dodnes nezapomíná
V roce 1968 se stal šéfredaktorem Hlavní redakce zábavných pořadů Československé televize. Právě tehdy vznikly legendární silvestrovské estrády a nezapomenutelné silvestry s Vladimírem Menšíkem, které Česká televize dodnes pravidelně zařazuje do vysílání.
Dvořák přitom čerpal inspiraci z úplně obyčejného života. Poslouchal rozhovory lidí na zastávkách, v tramvajích nebo restauracích a jejich starosti proměňoval ve scénky, ve kterých se poznával celý národ.
Kvůli zásadám odmítl výhodnou nabídku
Přestože pracoval v době normalizace, dokázal si zachovat vlastní postoje. Když mu bylo nabídnuto členství v KSČ, které by mu usnadnilo další kariéru, zdvořile odmítl. Později byl přeřazen z vedoucí funkce na místo dramaturga a své scénáře musel složitě obhajovat před schvalovacími komisemi. Přesto nepřestal tvořit a dál připravoval pořady, které bavily miliony diváků.
Málem přišel o nohu
V roce 1994 utrpěl vážnou dopravní nehodu. Při snaze upoutat pozornost projíždějícího taxíku vstoupil do cesty jinému vozu. Lékaři tehdy bojovali o záchranu jeho nohy a dlouho nebylo jisté, zda se ještě někdy postaví na jeviště.
On to však nevzdal. Po několika operacích se s hůlkou vrátil k natáčení Televarieté a pokračoval v práci, kterou miloval. Zdravotní problémy ho ale postupně doháněly. Na Vánoce roku 1999 byl převezen do nemocnice, kde mu začaly selhávat životně důležité orgány. Zemřel 28. prosince 1999, pouhé tři dny před Silvestrem. Symboličtější konec pro muže, který připravil desítky nezapomenutelných silvestrovských pořadů, si lze představit jen stěží.
Dnes, více než čtvrt století po jeho smrti, zůstává Vladimír Dvořák jednou z nejvýznamnějších osobností české televizní zábavy. A pokaždé, když se na obrazovkách objeví Televarieté nebo Silvestr s Vladimírem Menšíkem, je jasně vidět, že opravdový humor nestárne.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci