Prostořeký darebák Osvald z filmu Lucie postrach ulice: Osvětlovačem, kulisákem a hercem, tím vším byl Michael Hofbauer

Michael Hofbauer se narodil v Praze v roce 1964. Režisér Zdeněk Zelenka jej na natáčení filmu Páni kluci doslova vytáhl ze školní lavice. Zaujal ho jeho “blbej ksicht” a devítiletý Míša se do školy už téměř nevrátil. Od roku 1975 do osmdesátých let se nezastavil. Natáčel i dva filmy najednou a nebylo dne, kdy by nebyl na place. Vynikal v záporných rolích a rošťáky hrál rád: “Hrál jsem jen jedinou kladnou roli ve filmu “Neříkej mi majore” a dopadlo to strašně. Klaďáky hrát prostě neumím.”

Nejvíce si mladého Michaela pamatujeme jako uličníka a nadějného klavíristu Osvalda z filmu Lucie postrach ulice. Ve skutečnosti na klavír hrát neuměl, jeho doménou byla kytara, ale Sonátu pro Elišku se pro film za půl roku naučil. Později založil bigbeatovou kapelu, s kterou vystupoval na zábavách.

Po základce se učil na prodavače, ale většinu času stále věnoval herectví. V osmnácti vytvořil postavu osmáka Tondy v seriálu My všichni školou povinní. Studium herectví ho lákalo, a tak ve druháku zkusil štěstí. S přípravou na konzervatoř to nepřeháněl, a to se mu nevyplatilo. Nakonec se vyučil a na několik let se stal prodavačem. 

Po vojenské službě se oženil a stal se otcem Báry a Michala. Stále se poohlížel po práci v umělecké sféře. V roce 1989 se uvolnilo místo kulisáka ve Vinohradském divadle a Michael se ihned chopil příležitosti. Práci kulisáka a osvětlovače dělal rád, a byl nadšený, když si občas mohl zahrát některou z vedlejších divadelní rolí. Byl obsazen i do vedlejších filmových rolí, např. ve filmech Tankový prapor, Želary, Smrt pedofila nebo Město bez dechu. Jeden čas měl i 20 divadelních představení do měsíce. Hrál sice menší role, ale byl šťastný, že je mezi svými. “Nasvítil jsem to, odehrál, složil kulisy a šel jsem domů,” popisoval svou pozdnější kariéru v pořadu 13. komnata. V tomtéž pořadu se svěřil se svým těžkým osudem – rakovinou. V červnu 2006 prodělal těžkou operaci zhoubného nádoru na krku. Následkem ozařování trpěl osteoporózou a velmi nerad odešel do invalidního důchodu. Pokud mu to zdravotní stav umožňoval byl stále aktivní. Dal se na stříhání a úpravu videí svých přátel.

V roce 2013, krátce po natáčení pořadu 13. komnata, ve kterém snil o návratu k filmu, nemoci podlehl.  

Do poslední chvíle byl plný elánu a energie. “Hrál sice samé záporáky, ale byl nesmírně citlivý člověk. Byl to srdcař,” vzpomínají jeho dospělé děti.