Milada (2017): Důstojná filmová vzpomínka na osud ženy, která se nebála postavit režimu

Film začíná scénou z roku 1989, odtajněním komunisty léta uložených dopisů Milady Horákové. Jejich otevřením se před námi začne odvíjet jen těžko představitelný osud mladé advokátky a bojovnice za lidská práva. Vyprávění začíná roku 1933 a sleduje příběh ženy, která neúnavně bojovala za pravdu a demokracii i v období dvou zrůdných ideologií – nacismu a komunismu. Nejprve je Horáková za 2. světové války vězněna v Terezíně, poté je do cely znovu uvržena v rámci komunisty vykonstruovaného politického procesu, kdy byla odsouzena za spiknutí a vlastizradu k trestu smrti. 

Vedlejší dramatická linka je zobrazena ve vztahu Milady a její mladší sestry Věry, která se v období jejího věznění stará o dceru Janu. Chladná a neměnná apatie filmu vyvolává stísněný pocit bezvýchodnosti situace, bezmoci a hlubokého pohroužení se do vlastního světa ideálů, v kterém se protagonistka ztrácí a zase nalézá. 

Ve filmu si zahráli jak čeští, tak zahraniční herci. V rolích manželů Milady a Bohuslava Horákových jsme mohli vidět izraelskou herečku Ayelet Zurerovou a Američana Roberta Ganta. Z československých herců pak Taťjanu Medveckou, Vladimíra Javorského, Ivanu Chýlkovou, Vicu Kerekes, dále Jiřího Vyorálka a Aňu Geislerovou. Všichni herci včetně těch českých své role hráli v angličtině, česká verze byla nadabovaná.

Režisér David Mrnka svůj filmový debut připravoval deset let. Na scénáři spolupracoval s historiky a samotnou dcerou Horákové Janou Kánskou, která pro film zpřístupnila dosud nezveřejněné rodinné materiály. 

Ač mají čeští filmoví kritici ke zpracování filmu značné výhrady, snímek Milada se dozajista stal důstojným připomenutím odkazu Milady Horákové, která svým bojem za svobodu a demokracii předběhla dobu o několik desetiletí.