Kdo skutečně vyfotil napalmovou dívku? Netflix pátrá po autorovi slavné válečné fotografie

Slavný snímek ukazuje okamžik lidského zoufalství, jenž se stal symbolem krutosti války. Zároveň zkoumá, kdo tento zásadní moment skutečně zachytil. Úvodní minuty filmu připomínají, že za známými fotografiemi stojí především osobní odvaha i náhoda. A někdy také nejasnosti o tom, komu patří uznání. Dokument přináší nový pohled na jeden z nejznámějších snímků dvacátého století. 

Nejotřesnější obraz války 

Snímek známý jako The Terror of War vznikl 8. června 1972 ve vietnamské vesnici Trảng Bàng. Dokonale zachycuje hrůzu války. Nahé dítě a další děti prchají před napalmovým útokem. Hlavní postavou snímku se stala dívka Phan Thi Kim Phuc, jejíž bolest a zoufalý útěk před napalmem ukazují utrpení civilních obětí války. Fotografie patří k nejznámějším a nejotřesnějším obrazům války ve Vietnamu. 

Autorství tohoto snímku bylo dlouho připisováno Nick Utovi, válečnému fotografovi pracujícímu pro agenturu Associated Press (AP). Ut tehdy prodal snímek AP, která jej distribuovala do světa. Získal za něj prestižní ocenění, včetně Pulitzerovy ceny a ceny „World Press Photo of the Year“.

Kdo opravdu stiskl spoušť? 

Nový dokument vietnamského režiséra Bao Nguyen přináší zásadní úvahu: možná mylně chápeme autora slavné fotografie. Dokument tvrdí, že skutečným autorem není Nick Ut, ale vietnamský nezávislý fotograf Nguyễn Thành Nghệ, tehdejší nezávislý spolupracovník, který prý prodal svá filmová negativa agentuře AP. 

Tvrzení vychází z výpovědi bývalého fotografa-editora AP v Saigonu, Carla Robinsona. Ten uvádí, že když obdržel smyčky s filmy po útoku, identifikoval jednu ze snímků jako dílo zmíněného Nghê. Podle Robinsona ho nadřízený donutil změnit kredit a připsat snímek právě Útovi.

Tvůrci dokumentu a investigativní tým, včetně novinářů a forenzních analytiků, se tedy pustili do pátrání, aby odhalily pravdu. 

Spory o autorství 

Oficiálně stojí za snímkem i nadále Associated Press, která v roce 2025 dokončila vlastní vyšetřování. Jejím závěrem je, že není možné definitivně potvrdit, že fotografii pořídil někdo jiný. Zároveň ale nemohou s jistotou vyvrátit možný podíl jiného fotografa. V důsledku toho AP ponechala kredit Útovi.

Tento spor má ale daleko širší význam než jen střet historiků nebo fotografů. Podtrhuje citlivost autorství v žurnalistice, moc narativu a to, kdo vlastně dostává uznání. Dokument tak otevírá otázku spravedlnosti vůči těm, kteří stáli za objektivem, ale nikdy nedostali uznání. A současně ukazuje, jak může být historie médii zkreslená.