Jiří Kodet alias cholerik Kraus z Pelíšků byl herec s velkým H, známý elegán a gentleman, doma to s ním ale vůbec neměli lehké

Jeho charisma doslova přesahovalo prkna divadelního jeviště i filmového plátna. Ať už se objevil v sebemenší roli, nebylo možné, že by ho snad divák mohl přehlédnout. Jiří Kodet se se svými rolemi často ztotožňoval, možná i proto si s nimi vždy poradil tak bravurně. Jedinečnou osobností byl i v soukromém životě, jeho rodina to s ním neměla vždycky jednoduché.

Herectví mu sudičky nadělily do kolébky, na DAMU se ale musel hlásit třikrát

Jiří Kodet se narodil v roce 1937 sochaři Janu Kodetovi a herečce Národního divadla Jiřině Steimarová. Na prknech, která znamenají svět, prakticky vyrostl. Studoval gymnázium, ze kterého byl vyhozen, protože manžel jeho matky emigroval. Namísto toho se v Kladrubech učil žokejem a mezitím se snažil dostat na DAMU. To však vyšlo až na třetí pokus. Po ukončení studia působil ve Východočeském divadle v Pardubicích a v Ostravském divadle. Zanedlouho se z něj stal spoluzakladatel Činoherního klubu.

Už v 60. letech se kromě divadla věnoval také filmu, objevil se například ve filmech Vyšší princip či Atentát, později také v Ostře sledovaných vlacích, které byly oceněny Oscarem. Během 70. a 80. let si zahrál v nespočtu televizních i celovečerních filmů, většinou však v menších rolích. Na nějaké větší projekty musel počkat až na devadesátky. Až za Knoflíkáře dostal svého prvního Českého lva na nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.

V Pelíškách hrál sebe samotného 

Do sbírky mu tehdy chyběl Český lev za hlavní mužskou roli, dlouho však čekat nemusel. Ocenění se dostavilo za jeho roli cholerického Františka Krause v Pelíškách. Možná to byla energie, kterou si dlouhé roky šetřil na ten čas, kdy konečně dostane takovou příležitost, nebo zkrátka jeho talent. Tak či tak, dost mu pomohl fakt, že mu byla tato role napsaná na míru. Soňa Kodetová, jeho manželka, v rozhovoru pro iDnes uvedla, že z role byl naprosto nadšený. František Kraus, stejně jako jeho protagonista, nesnášel komunisty, byl to pedant, cholerik a ulevoval si tím, že křičel. Sehrát tuto roli pro něj byla hračka, jelikož ji zas tak moc prožívat ani nemusel. Určitě si vybavíte slavnou scénu z Pelíšků, kde se Kraus rozčiluje, že jeho manželka udělala namísto knedlíků noky. Koluje historka, že něco podobného se stalo i u Kodetů doma. Jiří měl pozvat své kolegy domů na srnčí na smetaně s knedlíkem. Jakmile ale všichni dorazili ke Kodetům domů, jeho paní se svěřila s tím, že nezvládla udělat knedlíky, a jako alternativu navrhla rýži nebo halušky. Jiří Kodet v návalu vzteku chytil pekáč s masem a se slovy, že halušky k srnčímu nebude nikdo jíst, jej hodil z okna, a to před zraky všech zaražených kolegů. 

To však neznamená, že by pro správně sehraný part neudělal první a poslední. O tom svědčí i událost z roku 2003, kdy při premiéře jedné z her prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, a i přesto odehrál představení až do konce. Za své zásluhy v kultuře a umění si rok na to převzal od tehdejšího prezidenta Václava Klause ocenění. 

Jiří Kodet, herec s velkým H, ale trpěl vážnými zdravotními problémy a v červnu 2005 ve věku 67 let zemřel ve svém domě za Prahou.