Jiří Kodet se ve filmu Pelíšky nezapomenutelně vryl do paměti diváků. Noky a lití olova nic nepřekoná

Ve filmech se začal objevovat už v padesátých letech, ale ty nejlepší role vytvořil až na konci kariéry. Role neurotického Krause z Pelíšků patři rozhodně k tomu nejlepšímu, co kdy před kamerou předvedl. Říká se, že si zahrál tak trochu sám sebe, protože se o něm rozhodně nedalo říct, že by byl rozeným optimistou a stále nad věcí.

Možná za jeho vznětlivostí byly problémy z dětství. Jeho rodiče (sochař Jan Kodet a herečka Jiřina Steimarová) spolu dlouho nevydrželi a Jiří se s rozpadem jejich manželství nikdy nevyrovnal. Jako nejstarší ze tří dětí se už v chlapeckých letech stal trochu nedobrovolně hlavou rodiny a už tehdy začal být cholerický a nebylo snadné se s ním domluvit.

Jediná osoba, ke které v rodině vzhlížel, byl děda Jiří Steimar, který hrál v Národním divadle v Praze a překvapil vnuka tím, že si v dílnách divadla nechal udělat zmenšenou přesnou kopii divadla, kterou doma pracně složil a vnukovi sehrál představení, na které celý život vzpomínal. Děda ho naučil základům herectví a lásce k této profesi.

S velkou nespravedlností se musel vyrovnat v okamžiku, kdy druhý manžel jeho matky emigroval. Matku vyhodili z divadla a jeho z gymnázia. Jako by on mohl za činy svého otčíma. Už tak to pro něj bylo těžké, protože s otčímem, kterým byl automobilový závodník Jaroslav Juhan, si hodně rozuměl a jeho útěk považoval za zradu. Navíc za jeho čin pykal a touha po vzdělání se proměnila v nutnost se někde vyučit. Neměl moc na vybranou. Z nouze nastoupil na kladrubském učilišti a vyučil se žokejem, přestože neměl v plánu tuto práci dělat.

Nakonec si řekl, že se bude tak dlouho hlásit na DAMU, až to klapne. Stačilo mu to třikrát. Přece jen narazil v uměleckých kruzích na lidi, kteří dokázali poznat talent a nepletli si ho s kádrovým posudkem. Už ve škole si zkusil, jaké to je, stát na divadelních prknech, ale opravdového herce z něj udělal až režisér a herec Jan Kačer v divadle v Ostravě.

Kačer si ho také vzal do Prahy, když se zakládal Činoherní klub, a to v pozdějších letech Kodet okomentoval jako svou životní výhru. Pochvaloval si skvělou partu lidí, která se dokázala domluvit na tom, co se bude hrát.

Dětský sen se mu splnil až v roce 1990, kdy dostal nabídku hrát v divadle, odkud vyhodili jeho matku. V Národní divadle vydržel až do roku 2004. Za život vytvořil přes 200 rolí, často záporných, které mu vzhledem k charakteru seděly. Až v roce 1997 byl jeho talent oceněn, když si za vedlejší roli ve filmu Knoflíkáři odnesl Českého lva. A za dva roky se na pódium vrátil pro další sošku, tentokrát za jednu z hlavních rolí ve filmu Pelíšky.

Věděli jste, že…

• Jiří Kodet si pro roli Vilmy přál do filmu Ivu Janžurovou a psal jí velice poetické SMS, aby roli přijala. Nedočkal se.
• Film všichni předem těžce podceňovali, takže musel být natáčen na levnější šestnáctimilimetrový materiál.
• Název Pelíšky byl původně pouze pracovní a nikomu, s výjimkou Jiřího Kodeta, se nelíbil. Štáb však lepší název nenašel, a tak zůstaly Pelíšky.
• Silvie Koblížková, představitelka Uzlinky, měla z Jiřího Kodeta (Kraus) strach. Během natáčení se ale hodně skamarádili, protože jim oběma často měnili scénář.
• V roce 1999 dostal film Hlavní cenu diváků a Cenu poroty Zlatý prim na soutěži Novoměstský hrnec smíchu. Za scénář dostal cenu Petr Jarchovský a oceněni byli i herci Jiří Kodet a Eva Holubová.

Pelíšky se objeví na obrazovkách ČT 24. 12. večer.