Princeznu hrála jen jednou. Přesto ji miluje celé Česko

Ať už divadelní, filmové nebo pohádkové role víte, že se díváte na někoho, kdo své řemeslo opravdu umí. A pohádka Král ozvěny je toho krásným důkazem.

Holka z Krnova, která se nebála výšek ani jeviště

Jana Bernášková se narodila 21. února 1981 v Krnově. Už od dětství bylo jasné, že energie má na rozdávání. Nejenže zpívala ve sboru a chodila do dramatického kroužku, ale zvládala i aktivity, které by leckomu nahnaly strach. Horolezectví nebo záchranářství. Kombinace citlivé duše, fyzické odvahy a hravosti se později ukázala jako ideální základ pro hereckou dráhu.

Po základní škole se rozhodla jít za hlasem, který jí našeptával, že divadlo je správná cesta. Přihlásila se na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Byla přijata hned napoprvé. Žádné drama, žádné čekání. Prostě nástup na scénu.

Ostrava jako herecká líheň

Už v šestnácti letech dostala svou první roli v Divadle Petra Bezruče. A tady se začal psát příběh, který by vydal na pořádně tlustý programový bulletin. Následovalo angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila několik let a doslova vyrostla.

Zahrála zde desítky rolí. Od klasiky po náročná psychologická dramata. Publikum si ji zamilovalo jako Julii, Terinu nebo Irinu ve Třech sestrách. Právě za tuto roli získala už v roce 2001 ocenění pro nejlepší herečku. Bylo jasné, že Ostrava jí začíná být malá.

Praha: Velké město, velké příležitosti

Ve čtyřiadvaceti letech přišlo rozhodnutí, které není nikdy jednoduché. Ochod do Prahy. Nové prostředí, nové konkurence, nové začátky. Jenže Jana Bernášková má jednu velkou výhodu. Nepůsobí jako někdo, kdo by se snažil zapadnout za každou cenu. A štěstí jí to oplatilo.

Začala hostovat v Divadle na Vinohradech, objevila se ve filmu a postupně se stala známou i širšímu publiku. Zlomovým momentem byl seriál Ulice, kde jako kadeřnice Beta ukázala, že dokáže být civilní, lidská a uvěřitelná. Žádné herecké manýry, žádné přehrávání, prostě život.

Král ozvěny: Pohádka o lásce, odvaze a ozvěnách předsudků

A pak přišla pohádka Král ozvěny. Příběh, který se tváří klasicky, ale pod povrchem řeší věci, které známe i dnes. Láska, která se nehodí. Rodiče, kteří „vědí líp“. A moc, která se bojí dobroty.

Jana Bernášková se v tomto světě pohybuje naprosto přirozeně. Pohádka stojí na emocích, jemném humoru i kontrastu mezi tvrdostí a laskavostí. Není to křiklavý příběh, ale ten typ, který vám zůstane v hlavě. A přesně taková je i Jana Bernášková, nenápadná, ale silná.

Život mimo reflektory

V osobním životě se herečka nikdy netajila tím, že rodina je pro ni důležitá. Má dceru Justýnu, syna Theodora a dlouhodobě se angažuje i v pomoci druhým. Například dálkovou adopcí holčičky v Indii, které přispívá na vzdělání.

Její vztahy byly často v hledáčku médií, ale ona sama k nim přistupuje s nadhledem a otevřeností. Umí mluvit o životě bez patosu, se smyslem pro humor a s klidem někoho, kdo ví, že nic se nemá tlačit na sílu. Jak sama říká, krok po kroku.

Herečka, která si na nic nehraje

Jana Bernášková není herečka jednoho žánru. Zvládá divadlo, film, seriály i pohádky. Umí být princeznou, obyčejnou ženou i silnou matkou. A právě Král ozvěny krásně zapadá do jejího hereckého příběhu – není to role, která by křičela, ale role, která rezonuje. Možná jako ozvěna v horách. Nejdřív tiše. A pak dlouho.

A to je přesně ten důvod, proč se k jejím rolím. Stejně jako k dobrým pohádkám, rádi vracíme.