Podívejte, jak byla Irena Kačírková pohledná a zajímavá. Život neměla úplně pohádkový

Ta holka to má v sobě, vždyť se na ni podívejte. Ta by mohla hrát z fleku královnu,

říkával o ní s úsměvem její pohádkový tatínek král.

Královnou filmu se však nikdy nestala. Narodila se ve špatné době a se svým vzhledem aristokratky na konci padesátých let moc velkých příležitostí nedostala. V kurzu byly ženy budovatelky a kolchoznice, a takové role jednoduše hrát nemohla. Irena Kačírková svou noblesu možná měla v genech. Její děda byl uznávaný krejčovský mistr ve Vídni a babička dcerou bohatého norimberského obchodníka. Její otec se rozhodl ukázat, že se prosadí i bez vlivných rodičů, a nastoupil jako praktikant u firmy Singer, kde se po pár letech dostal k jednomu z prvních kožešnických strojů. To ovlivnilo budoucnost jeho rodiny.

Čtyřletá Irena se s rodinou odstěhovala do Ostravy, kde její otec otevíral první kožešnický obchod. Lidé ji sice považovali za děvče z buržoazní rodiny, ale ona se tomu bránila a hrdě se hlásila k otci, který se vypracoval k úspěchu sám, bez rodinných peněz.

Začalo to promenádou v plavkách

S divadlem začala u ochotníků, ale všem bylo jasné, že kromě talentu na jazyky by mohla mít úspěch i jako herečka. Zkusila tedy konzervatoř a ani zvláštní přání Ladislava Peška, který byl v té době uznávaným členem Národního divadla, ji nezaskočilo. Pešek byl v komisi u talentových zkoušek a rád si na uchazeče o přijetí vymýšlel různé legrácky. A po Kačírkové chtěl promenádu v plavkách.

Mladé dívce to nepřišlo divné, protože na plovárnu chodila často a ráda, a tak se v plavkách nestyděla. Moc dobře věděla, že je hezká, a náležitě si tak promenádu před komisí a hlavně před čtyřicetiletým Peškem užila.

Jenže se psal rok 1944, a přestože ještě na jaře to vypadalo, že by konzervatoř mohla i nadále fungovat, nakonec nový školní rok nebyl zahájen. Naštěstí do konce války už moc nechybělo a v září 1945 se konečně dočkala.

Mohla být Sirael

Zatímco Ireně se dařilo a brzy po škole našla uplatnění i v divadle a v roce 1949 už měla první stálé angažmá, její rodina prožívala po roce 1948 vládu lidu špatně. Ze dne na den její rodiče přišli o veškerý majetek a v nejistotě čekali, co jim další vývoj v zemi přichystá.

V Praze se rozkoukala brzy a přišly první příležitosti u filmu. A její smyslné rty a dokonalá postava neunikly pozornosti mužů. Jedním z nich byl režisér Jiří Krejčík, který byl proslulý jako despota a hrubián. O Ireně však mluvil nezvykle pochvalně. A byl to on, kdo ji seznámil s Janem Werichem.

Když Werich plánoval s Krejčíkem natočit odlehčenou dvoudílnou pohádku Císařův pekař a Pekařův císař, Irena Kačírková byla první volbou pro tajemnou dívku Sirael.
Bohužel si pedantský Krejčík a improvizátor Werich moc nesedli a donekonečna opakované scény Wericha přiváděly k šílenství. Rozhodl se, že zajde na vedení tehdejšího Státního filmu a vysvětlí jim, že tak se pracovat nedá. Kupodivu byl vyslyšen a režiséra Jiřího Krejčíka nahradil Martin Frič. Jenže ten měl své zájmy, a tak roli Sirael obsadil svou letitou přítelkyní Natašou Golovou.

V té době herečka zjistila, že je těhotná. Manželství s Josefem Aloisem Novotným však nemělo dlouhého trvání. V roce 1953 se rozvedla, ale ke konci roku jí svitla naděje, že by si snad konečně mohla zahrát ve filmu s Werichem. Sám Werich, který pracoval na scénáři pohádky Byl jednou jeden král s Janem Brdečkou, ji režisérovi Zemanovi doporučil do role princezny Drahomíry.

To ještě Kačírková netušila, jak těžké období ji čeká. Státní bezpečnost ji pronásledovala kvůli „buržoaznímu původu“. V době, kdy jako jedna z mála lidí v kulturním prostředí byla jazykově vybavená, dostala možnost setkávat se se zahraničními delegacemi herců. Státní bezpečnost od ní očekávala, že bude informovat o tom, co se od zahraničních umělců dozví, to však opakovaně odmítala a raději si protrpěla několikahodinové výslechy. Neustále ji sledovala černá auta a nikdo se nemohl divit, že se uzavírala do sebe a byla nervózní.

Mnohem později se k věci vyjádřila její dcera Kristýna. Státní bezpečnost na ni zkoušela různé taktiky. Slibovali jí kariéru v Hollywoodu, vyhrožovali, že jí seberou dceru. Nakonec jí slíbili moderování vystoupení programu Laterny Magiky na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Na poslední chvíli byla „potrestána“ a nikam nejela. Přestaly jí chodit nabídky od filmu a mělo se na ni zapomenout.

Hvězda prvního světového videoklipu

I přesto, že ji v kariéře čekala jedna překážka za druhou, jedno prvenství jí nikdo neupře. Díky zfilmované písni Dáme si do bytu se objevila v úplně prvním videoklipu. Parťáka jí dělal Josef Bek a píseň měla velký úspěch.