Hvězda prvorepublikových komedií, která dobyla Hollywood. Doma na něj ale zapomněli


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciZa humny byla válka
V únoru 1939 přišel vyhazov z národního divadla kvůli židovskému původu. Vedení si nechtělo hrát na hrdiny. Šlo o život, a nejen Haasovi. Nešťastný herec, zvyklý už na statut hvězdy, pochopil, co by jej čekalo a proto se rozhodl emigrovat. Druhou polovinu života strávil v cizích zemích, nikde nezapustil kořeny a domů se už nikdy natrvalo nevrátil. Nebyl na tom dobře s duševním zdravím. Trápilo ho, že otec a bratr nedokázali včas opustit zemi a nakonec zahynuli v koncentračním táboře.
Život začal v klidných poměrech
Hugo Haas se narodil v roce 1901 v Brně, v části města, kde žili hlavně židovské rodiny s německým původem. Jeho otec přišel do Brna koncem 19. století a poměrně dobře se zabydlel. Prodával obuv a na jeho obchůdku byly nápisy v němčině i češtině. Otec byl praktický, synové nejprve studovali v německé škole a potom přešli do české. To proto, aby uměli dobře oba jazyky.
Navíc oba kluci podědili po matce Olze, původem z Ruska, hudební talent. Oba se přihlásili na konzervatoř. Pro Huga rodiče vybrali operní zpěv, ale ten nakonec nedostudoval. Zalíbila se mu činohra, se školou se rozloučil a učil se v praxi od slavných herců.
Začal v Brně v roce 1920, ale už v roce 1924 dostal nabídku z Divadla komedie v Praze, přes Vinohrady potom zamířil do Národního divadla. Z praktických důvodů se nebránil nabídkám od filmu. Věděl, že právě filmy dělají popularitu u široké veřejnosti.
Stihl ještě éru němých filmů, ale jeho čas přišel až ve filmech, kde mohl uplatnit svůj hlas. Poprvé se mu podařilo zazářit v roli pana Načeradce ve filmu na motivy knihy Karla Poláčka Muži v offsidu. V roce 1931 šlo o vůbec nejnavštěvovanější film a Haas se vyšvihnul mezi filmové hvězdy.
Do konce roku 1938 si zahrál asi ve třiceti filmech a aktivně se podílel na tvorbě scénářů a zkusil si i režii. To vše směřovalo k velkému životnímu úspěchu, kdyby nepřišla 2. světová válka.
Jeho častou partnerkou v divadle i ve filmu byla Olga Scheinpflugová (později se provdala za Karla Čapka), některé scénáře psal přímo pro sebe a pro Olgu, která byla možná jeho důvěrnou přítelkyní.
Haas byl vždy brán jako svůdce žen. Byl výborným a zábavným společníkem a měl chuť do života. Dařilo se mu v kariéře a věřil, že to tak bude stále. Dbal o svůj vzhled a to ženy uměly ocenit. Mezi krásky, které podlehly jeho šarmu patřily Jiřina Šejbalová, Jiřina Štěpničková nebo Ljuba Hermanová. Šeptalo se, že si myslel také na Lídu Baarovou, ale v té době jí ještě pečlivě hlídala matka, aby dcera využívala svůj šarm jen tam, kde jí to prospěje.
Byl to Haas, kdo z modelky Adiny Mandlové udělal herečku, když ji nabídl roli ve filmu Život je pes. Ona se mu za to odměnila, a to nejen před kamerou, kde spolu natočili asi desítku filmů.
Herečka popsala ve svých pamětech toto období slovy:
Nastěhovala jsem se k němu do bytu a začala moje pravá výchova a trénink pro život a umění.
Adina byla velice upřímná, když popsala, že jim soužití trošku drhlo:
Hugo byl nesmírně nadaný a výtečný herec a velká osobnost, jenže se flákal po barech, mnohdy přicházel domů opilý a někdy jsem ho tři dny neviděla, protože buďto přespával u přátel, nebo u nějaké bardámy. Kromě toho tajně šňupal kokain a měl záchvaty beznaděje a omrzelosti, když droga přestala účinkovat.
Haas byl svou láskou ke kokainu známý, ale podle pamětníků nebyl závislý, a když se potkal s pozdější manželkou Bibi, s drogou přestal.
Bibi měla to správné vzdělání, mluvila německy, francouzsky, italsky a anglicky a pohybovala se ve vyšších kruzích. Bibi byla seznámena s Haasem účelově, aby se dostala k filmu. Neuměla česky a potřebovala protekci. Ona o seznámení nestála, ale to se změnilo v okamžiku, kdy Haase uviděla. Políbil jí ruku a zaujal ji svou dvorností a šarmem.
Haas splnil očekávání a Bibi dostala malou roli dívky v penzionátu, kde mluvila anglicky. Přihrál ji i další malé role a přátelé se smáli, že si tentokrát dopřál o šestnáct let mladší milenku. Jenže tentokrát to bylo něco víc. V roce 1938 si Bibi vzal a narodil se jim syn Ivan.
Těžké časy
Tím pohádka končila. List s výpovědí mu doručil poslíček do Národního divadla uprostřed představení. Už se s ním nepočítalo. Když po něm v baru vystřelil německý důstojník, věděl že musí pryč.
Následovalo ještě setkání s rodinou, rodiče se rozhodli, že zůstanou v Brně. Ale ani pro něj nebylo snadné zmizet a vše obstarala Bibi. Žebrala na francouzské ambasádě, chodila prosit na gestapo. 1. dubna 1939 emigrovali se dvěma kufry do Francie a on moc dobře věděl, že za svůj život vděčí manželce. Bratra ani jeho rodinu nedokázali dostat za hranice. Dokonce nechali doma i Ivana. Byli mu dva měsíce a byl stále nemocný. Báli se, že by cestu nepřežil, Věřili, že Bibi, která měla švýcarské občanství, najde způsob, jak se pro syna vrátit. To se jí však nepodařilo a do konce války se o něj starala bratrova žena. Teprve na jaře 1945 se Ivan dozvěděl, kdo jsou jeho rodiče a až v prosinci 1946 konečně mohl žít s rodiči.
Koncem roku 1940 se Haasovi a jeho ženě podařilo dostat složitě do USA. Haas se učil jazyk a pomalu se prosazoval. Nakonec si zahrál v Hollywoodu ve 23 filmech a po válce natočil jako nezávislý producent 13 vlastních filmů.
Návratu domů se bál
Tížilo ho svědomí, že nezachránil bratra před smrtí v Osvětimi a otce před Terezínem. Odhodlal se až v listopadu 1963. V té době žil už tři roky ve Vídni. Přijel na oslavu 80. výročí divadla, které se ho zbavilo. Byl překvapený, jak přátelského přijetí se mu dostalo, ale další návštěvu už nestihl. Zemřel 1. prosince 1968 na astmatický záchvat.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- Magazín Právo Roč. 26, č. 265 (12.11.2016), Miroslav Šiška,
- csfd.cz,
- Autorský text