Tohle je nejpodivnější český film všech dob. Měl 13 nominací na Českého lva a stejně nevíte, co si o něm myslet

Tvůrci našli inspiraci ve více než 100 let staré učebnici soudního lékařství od doktora Františka Hájka, která popisuje případy lidí s mužskými i ženskými pohlavními orgány. Mezi nimi bylo i drama mladého truhláře, který se oběsil v dílně. Při pitvě bylo zjištěno, že jde zároveň i o ženu. Právě on se stal inspirací pro tento film.

 Česká učebnice soudního lékařství z 20. let od doktora Františka Hájka, kterou jsem našel před lety v antikvariátu, mi ukázala, jak se za První republiky přistupovalo k odlišnostem mezi lidmi. Bralo se to jako biologický fakt – příroda to tak zařídila. Intersex lidé byli mezi úspěšnými sportovci, umělci, řemeslníky i mezi chudými lidmi z vesnice. Některé osudy byly tragické, ale mnozí se ani na veřejnosti nestyděli za to, kým jsou. Je to součást naší historie, kterou dosud ignorujeme,

říká scenárista filmu Úsvit Miro Šifra.

Příběh, na který tvůrci narazili během sbírání podkladů k tématu

Odlišní lidé byli, jsou a budou součástí naší společnosti. Jejich osobní příběhy v každé době vzbuzují mimořádnou pozornost a mnohdy bouřlivé, kontroverzní reakce. Československá sportovkyně Zdena Koubková v polovině 30. let dvakrát překonala světový rekord v běhu na 800 metrů. Byly jí zjištěny mužské pohlavní znaky a následně podstoupila chirurgický zákrok, stala se Zdeňkem Koubkem, šťastným ženáčem a hráčem ragby za Říčany.

O filmu

Úsvit je druhým celovečerním filmem režiséra Matěje Chlupáčka, který je spolu s Majou Hamplovou také producentem snímku. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí v roce 1937, krátce před válkou, se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Jejich plány ale naruší nález mrtvého těla novorozence v areálu fabriky. Helena kvůli bezpečí vlastního dítěte potřebuje zjistit, co se stalo, ale narazí na četné překážky, včetně svých vlastních předsudků…

Natáčelo se od května do září loňského roku v několika lokacích v České republice i na Slovensku – v Tatrách, u Lysé nad Labem, v Dřísech nebo ve Zlíně. Město Svit, kde se film odehrává, pak vzniklo unikátním způsobem, a to kombinací reálných záběrů, nákladných dekorací a modelu celého města v poměru 1:7.

Vedle Elišky Křenkové v její dosud největší filmové roli si zahráli Miloslav König, Milan Ondrík, Marián Mitaš, Luboš Veselý, Martha Issová, Ladislav Hampl, Richard Langdon, Jan Jackuliak a další. Rozpočet filmu Úsvit dosáhl téměř 90 milionů korun.

Co o své roli řekla Eliška Křenková, pro niž byla Helena zatím největší hereckou příležitostí?

Čím Vás Helena zaujala a jak jste se na její ztvárnění připravovala?

Nejprve mě zaujal scénář celý, nejen moje role. Pamatuji se, že jsem ho poprvé četla pozdě do noci a nedokázala jsem se odtrhnout. A ještě v noci jsem napsala castingové režisérce a producentce Maje Hamplové, že je scénář nádherný a že má pro mě všechno. Miro Šifra píše tak, že si okamžitě všechno představujete a vizualizujete do nejmenších detailů a strhne vás to. Navíc píše skvěle dialogy, to je radost. To, jak je role Heleny dobře napsaná, mi docházelo až postupně. S Matějem jsme spolu strávili opravdu hodně času, kdy jsme si o Heleně povídali a dotvářeli si k ní detaily. Taky jsem nosila před natáčením umělé těhotenské břicho, abych si zvykla se s ním při natáčení přirozeně pohybovat. Další zajímavý a důležitý moment v přípravách pro mě byl, když mi náš hudební skladatel Simon Goff poslal hudbu, kterou složil po přečtení scénáře, aby mi pomohla při vžívání se do postavy. To se mi stalo poprvé, že by skladatel něco takového udělal, a musím říct, že to pro mě byla na začátku natáčení zásadní pomoc.

Helena je ve filmu vyobrazena jako velmi moderní postava – mluví současným jazykem, sarkastickým způsobem hodnotí své mužské okolí a když se jí něco nelíbí, nebojí se „nedobově” ukázat i vztyčený prostředníček. V českém filmu k tomuto posunu historických postav zatím moc často, jestli vůbec, nedocházelo. Jak se Vám dobová Helena přenášela do současnosti?

Sarkasmus měla Helena v sobě už od začátku, což pro mě bylo zábavné – sama sarkastická jsem a vzhledem k tomu, že Miro od určité chvíle dopisoval Helenu přímo pro mě, jsem někdy nevěděla, kde Helena končí a kde začínám já. Současná mluva vznikala spíš až na zkouškách, kde jsem pochopila, jak Matěj přemýšlí nad pojetím celého filmu – jeho vizualitou. Nechtěla jsem ale, aby Helena mluvila jako Pražačka, takže jsem nad každou větou přemýšlela a hledala nějakou střední cestu.

Helena je na začátku filmu konfrontována s nálezem, který dost radikálně nabourá její představy o světě, ve kterém žije. Když do jejího života zasáhne téma hermafroditismu, zamává to nejen s jejím chápáním genderu jako takového, ale i s důvěrou v její okolí. Zatímco ostatní chtějí nález rychle pojmenovat a zaškatulkovat, i když by jejich verze třeba nemusela být pravdivá, Helena se s rychlým řešením nespokojí a snaží se odkrýt pravdu.

Někdy jde Vaše postava až tak daleko, že úplně přestane respektovat, co si přeje její okolí, v dobrém i zlém. Jak toto její jednání vnímáte? Je způsobené skutečně pouze touhou odhalit pravdu, anebo je za tím třeba i určitá privilegovanost, ze které Helena jako postava vzešla? Manžel jí v jedné z klíčových scén filmu vyčítá, že měla vždy vše zadarmo.

Helenina privilegovanost určitě hraje částečnou roli v její neohroženosti. Myslím si, že Alois má ve zmíněné scéně v mnoha věcech pravdu, ale o to právě jde, protože Helena tu pravdu do značné míry má taky. Ve chvíli, kdy jí ale dochází, že se mýlila, tak to přijme. Přijme fakt, že udělala chybu, to z ní pro mě dělá hrdinku. Její lidskost a smíření. A v tu chvíli je úplně jedno, v jakých podmínkách se narodila a vyrůstala.

Co by si podle Vás Helena myslela o současném světě a o probíhající diskusi o genderu?

Myslím, že by byla zklamaná, že je otázka volby pohlaví stále ještě na stole. Že se ještě pořád řeší, jestli spolu někdo může, nebo nemůže právoplatně žít. Že to někdo ještě stále má tendenci soudit. Myslím, že by byla překvapená, jak moc se na konci filmu mýlila.