Chyby se nevyhnuly ani legendárním Pelíškům, kde vykukuje nožka člena štábu a košile se sama čistí

Kdybyste právě teď zavítali na Česko-Slovenskou filmovou databázi a poohlíželi se po 10. nejlepším a10. nejoblíbenějším filmu, dostali byste se na profil legendární komedie Pelíšky, kterou máme to štěstí vídat v televizi každý rok o Štědrém večeru.

Není divu, že se pravidelně vrací. I když byla natočena v roce 1999, baví nás i o pětadvacet let později pořád stejně, možná dokonce více, protože se těšíme na všechny ty proslulé hlášky a vtipné situace, zároveň se dojímáme a smutníme nad tím méně příjemným.

Pozorní diváci by mohli namítnout, že ani jedna z nejúspěšnějších českých komedií není oproštěna od nejrůznějších přešlapů a chyb. Na zmíněné webové stránce jich nyní najdete shromážděných až šestadvacet. O některých jste možná dosud neměli tušení.

Chyby hned zkraje

Vezmeme to hezky od úvodu filmu. V něm můžete sledovat, jak si Michal (Michael Beran) hraje na mrtvého před mladší sestrou Uzlinkou (Sylvie Koblížková). Při záběru z boku má pootevřená ústa, při záběru shora zavřená a následně opět pootevřená, k čemuž by patrně nedocházelo, kdyby byl vážně mrtvý.

Z úvodu snímku pochází rovněž známá scéna, kde pan Šebek (Miroslav Donutil) píše jídelní lístek na psacím stroji. Udělá překlep ve spojení „houskový knrdlík“, a když jídelníček věší na nástěnku, chybička náhle zmizí a slovo „knedlík“ je napsáno správně. Možná mezitím stihl zázračně vyměnit papír.

Vánoční přehmaty

Mezi nejoblíbenější patří scény odehrávající se během Štědrého večera. Člověk se při nich tak dobře baví, že si snad ani nemůže všimnout všech těch omylů, jichž se tvůrci během natáčení dopustili. Např. onen známý svícen s cinkajícími zvonečky, který v dětství mívali mnozí z nás, si příště pozorně prohlédněte. Zjistíte, že v některých záběrech se zvonečky hýbou a zvoní, ale v jiných nečinně stojí a zvuk cinkání se ozývá kdovíodkud.

Ani v rodině Krausových neproběhly bezchybné Vánoce. Když se modlí a zasedají ke štědrovečerní večeři, těsně před koncem scény, jakmile si sedne i Vilma (Emília Vášáryová), vlevo dole na okraji se objeví noha člena štábu v sandálu.

Když si oblečení dělá, co chce

Neplechu ve filmu nadělalo i oblečení hlavních hrdinů. Když Šebek v další slavné scéně stojí na ramenou bratra Václava (Bolek Polívka) a měří medvěda, má bílou košili. V záběrech zblízka je patrné, že má na levém lokti černý flíček, ale při záběru z větší vzdálenosti je košile čistá.

Zapomenout nelze ani na diskuzi o rozdílech mezi noky a knedlíky. Při ní se tatínek Kraus (Jiří Kodet) rozčiluje, a když zařve, ať to každý slyší, má na sobě hezky upravenou košili s pevně uvázanou kravatou. Přijde střih a bude mít kravatu povolenou a košili rozepnutou. Asi už chudák ze vzteku nemohl ani dýchat. Problém je, že oblečení se posléze dá zase samo do pořádku. Kdo by to nechtěl?