Pelíšky patří mezi nejúspěšnější české komedie, přesto se zde najde pár chybiček

Pelíšky patří mezi nejúspěšnější české komedie, přesto se zde najde pár chybiček
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Pelíšky jsou vánoční klasika, určitě se také doma překřikujete v tom, kdo dřív řekne tu hlášku, která má přijít. Všimli jste si ale někdy během sledování filmu těchto drobných nesrovnalostí?

Bezchybný scénář, kostýmy a produkci doprovází i pár malých historických nesrovnalostí a špatných střihů. 

Vyděržaj, pioněr!

Když přichází Saša na návštěvu k Evě, nese s sebou dárek pro jejího syna Péťu. Rozbalí hru s elektrickým proudem, pobídne Péťu, aby uchopil dráty, zapne proud a Péťa dráty okamžitě pustí. Když ale dráty proudí elektřina, pustit se nedají. O tom se mimo jiné přesvědčujeme v následující scéně, kdy to samé zkouší Saša, který dráty pustit nemůže.

Mánička

V souvislosti s "hnusnou máničkou" alias Gagarinovým bratrem přichází hned dvě nesrovnalosti. První, když Uzlinka připíná plakát na nástěnku, připíná ho jedním špendlíkem. Ráno ale když se na plakát tatínek kouká, jsou tam špendlíky dva.

Následně když tatínek plakát trhá, jdou vidět rukávy od košile. V následující scéně má ale během svého zuřivého záchvatu na sobě svetr, nikoliv košili.

Co vidíš? Tak vidíš

Uzlinka jde za maminkou, aby se ujistila, zda je k jídlu opravdu zase rajská. V tu chvíli maminka otevírá troubu a v této scéně jde vidět, že jsou všechny knoflíky na troubě vypnuté.

Maršal Malinovskij

Když Šebek zapaluje sirkami pravou ruskou vodku a následně ji do sebe kopne, začne chrlit oheň jako drak. Pokud se ale na záběr detailně zaměříte, zahlédnete v pozadí autogen.

Škoda 120

Děj se odehrává v letech 1967 a 1968. V jednom ze záběrů si můžeme všimnout automobilu Škoda 120, která se ale začala vyrábět až v roce 1976.

Maminka nám celá hoří

Taková chyba nechyba. Scéna, kdy strýc Václav zapíchne prskavku do účesu maminky Šebkové ve scénáři vůbec nebyla. S tímto nápadem přišel Bolek Polívka až na place, začal jednoduše improvizovat, což lze vyčíst i z reakce Simony Stašové, její zděšení skutečně nebylo hrané.