Zítra si v pohádce připomeneme Ivana Luťanského. Jeho záhadná smrt i po letech vyvolává otázky

Pohádka, která nestárne

České pohádky mají zvláštní schopnost. Vrací nás do světa, kde dobro a chytrost mají větší váhu než síla a kde i zdánlivě ztracený příběh může skončit štěstím. O Ptáku ohniváku z roku 1980 je přesně tím případem. Pohádka vznikla na motivy Karla Jaromíra Erbena a zve diváky ke klidnému, poetickému zážitku, a zároveň k tiché vzpomínce.

Zlatá jablka, liška a princ na zkoušku

V jednom království rostla zlatá jablka, která byla pýchou i prokletím tamního krále. Každou noc z nich někdo ukusoval a nebyl to obyčejný zloděj, ale kouzelný pták se zpěvem, jemuž se nedalo odolat. Král si lámal hlavu, jak ho polapit, až se jeho syn rozhodl vzít osud do vlastních rukou.
Na cestě za ptákem mu pomáhá chytrá liška, postava, která v pohádce představuje rozum, zkušenost a schopnost vidět dál než jen k vlastnímu cíli. Princ se díky ní dostává nejen blíž ke kouzelnému tvoru, ale i k sobě samému. A právě na této cestě potkává princeznu Marjánku, která ptáka miluje a chrání. Konflikt mezi povinností a citem je jemný, ale silný, a jak už to v pohádkách bývá, vše končí láskou, která překoná všechny překážky.

Herecké obsazení, které dává příběhu tvář

Hlavní roli prince ztvárnil Ivan Luťanský, herec, jehož talent byl výrazný a nepřehlédnutelný. Partnerkou mu byla Veronika Freimanová jako princezna Marjánka, citlivá, ale pevná ve svých rozhodnutích. Královské otce si s noblesou a chutí zahráli Josef Bek a Vladimír Ráž, jejichž přítomnost dodala pohádce autoritu i lidskost.

Ivan Luťanský: Talent, který umlkl ve třiceti

Při sledování pohádky se nelze ubránit myšlence na osud Ivana Luťanského. Nadějný herec, který měl před sebou velkou budoucnost, zahynul 1. srpna 1983 ve Vietnamu.

Okolnosti smrti Ivana Luťanského jsou dodnes zahaleny rozpory a verzemi, které si vzájemně odporují. Do Vietnamu neodjel náhodou. Pozvání mu měl zprostředkovat tehdejší zpravodaj Československé televize Antonín Kubeš, který byl podle dobového tisku pod dohledem Státní bezpečnosti. Cestu údajně vyjednal jeho bratr Ivo Kubeš, zaměstnanec sekretariátu Národního divadla, jenž měl mít podle dostupných informací rovněž vazby na StB.

Oficiální verze mluvila o dopravní nehodě vojenského gazíku. Jenže v autě tehdy sedělo pět lidí – kromě herce také Ivo Kubeš, jeho švagr Luboš Ledba a dva vietnamští průvodci. Zemřel pouze Ivan Luťanský. Ostatní vyvázli se zraněními. Právě tato skutečnost vyvolala první pochybnosti.

Luťanského bratr Štěpán byl přesvědčený, že o žádnou autonehodu nešlo. V roce 2014 popsal pro deník Blesk verzi, kterou se dozvěděl zprostředkovaně od svědků:

Ozval se mi jeho kamarád z mládí. Mluvil s tím Čechem, co byl ve Vietnamu. Řekl mu, že když byli na prohlídce tamního zemědělského družstva, přijeli banditi a chtěli všem ukrást výplaty, které se ten den dávaly. Ti zloději byli jen dva. A on byl karatista, tak se jim postavil. Jenže ze zálohy dostal dávku samopalem a byl konec.

Podle této verze byl herec zastřelen při loupežném přepadení. Jiná svědectví hovořila o tom, že výprava mohla vjet na zakázané území. Další spekulace tvrdily, že se žádná nehoda nikdy nestala a že smrt byla násilná od samého počátku. Rozpory se objevovaly i v lékařských zprávách, v popisu zranění, v místě i datu úmrtí. Zarážející bylo také to, že rakev s ostatky byla v pražském krematoriu už třetí den po údajné nehodě.

Rodina se s oficiální verzí nikdy nesmířila. Podle Štěpána Luťanského měla zpráva o autonehodě zabránit mezinárodnímu skandálu – v době, kdy do Československa přijížděly tisíce vietnamských dělníků.

Rychle ho převezli v jutovém pytli do Prahy a nechtěli nám ho ukázat. Tělo je prý majetek státu,

 vzpomínal bratr herce.

Pravdu se rodina nikdy nedozvěděla. Ivanova životní láska Hanka, kterou si měl po návratu z Vietnamu brát, odešla krátce po tragédii do Francie, kde se později provdala.

Pozvání k pohádce i tiché vzpomínce