Češi to milují dodnes. Ale tehdy to prý byla nuda k nevydržení

Češi to milují dodnes. Ale tehdy to prý byla nuda k nevydržení

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Každý díl začínal prohlášením Ladislava Freje v roli náčelníka Břetislava Kubáta a šlo o větu: „Svodka událostí o zjištěných případech za dobu od 00:00 do 24:00 na území obvodní správy SNB Praha…“ Náčelník dále přečetl telegramy a parta ostřílených kriminalistů se vydala do terénu.
Obsah článku
  1. Kriminálka bez násilí
  2. Dokonce i v době premiéry se objevila kritika
  3. Čtyři kriminalisté nebyli ničím výjimeční
  4. Druhá série a volně navazující nový seriál

Seriál se reprízuje už od roku 1982, kdy ho natočil režisér Jaroslav Dudek, kterému se scénářem pomáhal osvědčený Jaroslav Dietl. Šlo už o sehranou dvojici, která se potkala při natáčení seriálů Nemocnice na kraji města, Žena za pultem nebo Plechová kavalerie. Jaroslav Dietl se nechal inspirovat případy z kriminálního archivu a název seriálu pochází od francouzského právníka Francoise Gayota Pitavala, který v roce 1734 vydal knižně sbírku kriminálních případů, o které byl nevídaný zájem. Tím byla zahájena nová etapa kriminálního žánru, který se stal velmi populárním.

Kriminálka bez násilí

F. G. Pitaval se zaměřil na kriminální případy z historie, zatímco Dietl se soustředil na současnost a s odbornou radou přispěchal na pomoc nejprve major Leoš Jirsák, pracovník Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti, později ho vystřídal mluvčí VB Ivan Bohata. Do seriálu se dostaly zcela běžné případy, podobné těm, které se v tisku objevovaly v rubrice Černá kronika.

Poklidná atmosféra seriálu bez velkého násilí a krveprolití byla záměrná a Ivan Bohata uvedl, proč šli tvůrci touto cestou.

Konfrontace určitých názorů, způsobů uměleckého zpracování detektivní zápletky je jistě vítaná a divácky přitažlivá. Komercionalizace detektivky na Západě však způsobuje, že ve snaze o maximální obchodní úspěch se některá díla proměňují v propagaci násilí, sadismu a nadřazenosti tzv. západního způsobu života. To je zcela evidentní například v Profesionálech,

uvedl Bohata v roce 1987.

Dokonce i v době premiéry se objevila kritika

Poněkud klidný kriminální seriál hned po odvysílání první epizody zkritizoval dobový tisk, který uvedl, že se tak moc tvůrci snažili nenapodobovat západní styl kriminálních seriálů, že naprosto zničili atraktivnost žánru a diváci se nudili. Neustálé nudné ukázky rutinního vyšetřování, které bylo v epizodách stále stejné, byly například podle dobového Svobodného slova až únavné.

Dokonce i Rudé právo naznačilo, že by seriálu neuškodila větší gradace, přestože mravenčí práce kriminalistů není až tak zajímavá a odehrává se většinou za psacím stolem.

Čtyři kriminalisté nebyli ničím výjimeční

V prvních epizodách Dietl představil divákům čtyři kriminalisty. Libor Krejcárek (Jiří Krampol) byl tvrdohlavý a občas něco nedomyslel. Jeho starší kolega Rudolf Pekař (Vlastimil Hašek) byl ze staré školy, myšlenkami se toulal někde v dáli, nikdy nenosil zbraň a neunikl mu žádný detail. Jeho výhodou bylo, že znal celou pražskou galerku. Jeho kolegou byl Kamil Hamřík (Pavel Zedníček), který se otočil za každou sukní. Benjamínkem oddělení byl Jiří Otradovec (Michal Pešek), zvaný Jiříček, který nasával zkušenosti od starších kolegů.

V seriálu se v epizodních rolích vystřídala hvězdná sestava známých herců. Diváci se dočkali Ivy Janžurové, Petra Čepka, Josefa Kemra, Jiřího Bartošky nebo Ondřeje Pavelky a jeho pověstné věty: „Dědku, dej mi prachy!“

Seriál se sice točil za minulého režimu a byl poplatný době, ale žádné velké ideologické myšlenky do něj tvůrci neschovali. Je v něm zmínka o emigraci, nebo se v záběru objevila nástěnka s Leninem.

Druhá série a volně navazující nový seriál

V druhé sérii, která vznikla o čtyři roky později, už se řešila palčivější témata jako veksláctví, drogy, dovoz aut kradených v zahraničí. Diváci mohli obdivovat hereckou operu Reginy Rázlové nebo Rudolfa Hrušínského.

Na Malého pitavala později navázal šestidílný cyklus Případ pro zvláštní skupinu Josefem Somrem, Jiřím Schmitzerem a Terezou Brodskou. Konstrukce seriálu byla podobná a děj se zaměřil na aktuální témata. Vrátil se také k vekslákům, nově se řešili pašeráci porno kazet nebo organizovaný gang z Německa.

Bohužel se Případ pro zvláštní skupinu objevil ve špatnou dobu, v roce 1989, a tak zapadl na deset let do archivu. Televize o něj neměla zájem především proto, že scénář napsal Antonín Prchal (pseudonym Ivan Gariš), který byl desítky let důstojníkem Státní bezpečnosti, a dokonce se angažoval v padesátých letech v politických procesech, jak uvádí Jiří Moc v Lexikonu českých seriálů.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře