Zítra v Ulici: Ve čtvrtek skončí nevinné pozvání drsnou hádkou a slzami

Pozvat Soňu není nikdy dobrý nápad

Jiřina (Eva Leinweberová) se rozhodne pozvat domů na kávu Soňu (Lucie Vondráčková). Ta se zdráhá přijmout, dobře si vědoma toho, že o ni Vladimír (Marek Pospíchal) nestojí. Nerada by někomu zavařila, ale Jiřina prohlásí, že si může pozvat domů, koho chce. Přinejhorším ten průšvih vezme na sebe. Navíc ví, že Vladimír se má ve čtvrtek vrátit až pozdě večer. Při troše štěstí se nic nedozví.

Když ale dorazí domů Kamila (Natálie Řehořová) a zjistí, v jakém nepořádku se její máma chystá Soňu uvítat, začne panikařit a nadávat. Kuchyně je tak přeorganizovaná, že se v ní vůbec nevyzná. Jiřina má tendence pořád něco měnit. Nakonec Soňa skutečně přijde, a protože nikdo nebude vědět, kam se poděly hrnky na kávu, skončí dámy u dobrého vína a ještě lepších historek z Vladimírova mládí.

Bohužel tím legrace skončí. Po odchodu paní Čechové se Kamila rozhodne znovu přesunout kuchyňské vybavení a prohlásí, že manželovi nehodlá lhát. Nechce před ním zatajovat, že tady Soňa byla, což je přesně to, co jí máma radí. Když se sám nezeptá a ona mu nic nepoví, nebude to přece lež. Bohužel Vladimír na své ženě neomylně pozná, že před ním něco tají. Proto se Kamila osmělí mu pravdu přiznat a dočká se za to hlučného křiku. „Tohle je přesně to, co jsem nechtěl!“ řve tak, že to vyleká i Sebastiána (Jonáš Jakub Antl) a Natálii (Josefína Krycnerová).

Jiřina vezme vinu na sebe a rázně Vladimírovi sdělí, že pokud chce na někoho řvát, pak jedině na ni, ale spíš by se měl uklidnit, protože se všechno netočí jenom kolem něj.

On bez dalších slov raději zapadne do ložnice. Jeho manželka má na krajíčku. Je to zřejmě poprvé, přinejmenším po dlouhé době, co na ni takhle ostře vyjel. Možná kdyby dámy věděly, co si vlastně se Soňou tenkrát udělali tak hrozného, nezvaly by ji. Jenže to by Vláďa musel být sdílný a upřímný…

Vanda snáší matčin hněv a výčitky

Jolana (Miluše Šplechtová) si trvá na tom, že bude na Vandu (Kristýna Hrušínská) dohlížet, kdykoli bude s Esterkou. Nedůvěřuje jí a tvrdí, že dívenka si na ni po dvouměsíčním odloučení teprve potřebuje zase zvyknout. „Jenže ty mě k ní nepustíš,“ namítne Vanda, která musí postávat stranou, kdykoli dcerka něco potřebuje, protože to nakonec obstará babička. „Takhle si nezvykne nikdy. Musíš mi trošku věřit.“

Když ale tohle vysloví, probudí spícího draka. Jolana se do ní pořádně obuje. Kolikrát už jí věřila?! Kolikrát už jí dala šanci? A jak se Vanda odvděčila? Ten útěk od dítěte byl poslední kapkou a největší nezodpovědností! Bude to chtít ještě hodně úsilí a času, než jí po tom všem bude moct Jolana zase důvěřovat. Ať si nemyslí, že se prostě vrátí a všechno půjde jednoduše hned, nic takového! Vanda se skoro rozpláče, ale pokorně tu kanonádu snese a ustojí. Ještě mámě poděkuje za to, že tady pro Esterku vždycky je.