Ve čtvrtek v Ulici pokvete láska. Petr a Magda jsou šťastně zamilovaní a Ája udělá další krok k odpuštění

Petr přiveze Magdě romantickou drobnost

Vztah Petra Dvořáka a Magdy Procházkové se řítí kupředu mílovými kroky k velké radosti všech jejich fanoušků. Není to tak dávno, co se poprvé milovali a začali si tykat. Jen o pár epizod později teď Petr přijíždí z cest bez předepsané přestávky, jen aby byl u Magdiných dveří co nejdříve. Přiveze jí malý dáreček červené barvy v domnění, že rudým odstínem lásky se nikdy nic nezkazí. Zeptá se pak, jakou barvu má vlastně jeho drahá profesorka nejraději, a Magda rozpačitě utrousí, že se jí líbí všechny. Evidentně se novému příteli ještě nepochlubila, že je vlastně barvoslepá.

Dojde řeč i na méně příjemná a vážnější témata, včetně toho, že Petr navrhl šéfovi svou výpověď. Rád by totiž trávil více času s oběma syny a, co si budeme povídat, také s Magdou, což mu neustálé cestování s kamionem neumožňuje. Šéf mu ale nabídl větší plat, jelikož trpí nedostatkem řidičů. Petr se zeptá na Magdin názor, ačkoli to samozřejmě bude muset probrat i s Markem a Matějem. Ať to dopadne jakkoli, je rozhodně milé, že chce s Magdou konzultovat důležité záležitosti a jak se na sebe zamilovaně usmívají.

Naneštěstí se objeví něco, co Petrovi radostný výraz z tváře smaže. Večer mu kluci dají košem, a tak znovu zamíří za Magdou, která ale nebude doma. Zato mu do rány vpadne Soňa Čechová, jež za sebou nemá zrovna příjemný den. Syn Erik ji šokuje žádostí, která jí vžene slzy do očí. V takovém rozpoložení by ji asi nechtěl potkat nikdo, zvlášť člověk, s nímž je právě na válečné stezce.

Ája přizná, že jí Mário chybí. Ve čtvrtek ji potěší

Láska by mohla konečně zase kvést také v Ájině srdci, kdyby v něm jenom dokázala najít sílu odpustit Máriovi, který jí hrozně chybí. Ve čtvrtek zajde do bistra tak nějak automaticky v očekávání kamarádky Venduly, jíž by se mohla svěřit se svým trápením, ale za pultem samozřejmě najde jen Kateřinu. Ta nicméně umí také skvěle naslouchat a nabídne se jako ideální vrba.

„Cítím se bez něj úplně sama,“ přizná Ája Kateřině, „ale já ho prostě nedokážu vzít zpátky. Ještě asi prostě ne.“

Možná je důvodem nedůvěra, možná neschopnost odpustit, ale hlavně se Ája bojí, že by se Mário mohl znovu zamotat do nějakého obrovského průšvihu, když se teď ze zahraničí vrací jeho pochybný kamarádíček z kapely Komando Soko. Naštěstí o tom Kateřina něco ví. Poskytne slečně Holoubkové kávičku a dobrou radu.

„Myslím si, že když je v tom láska, dá se vyřešit úplně všechno,“ svěří jí s úsměvem.

Když se vzápětí objeví Mário s tácem plným baget, dostane také jeden rozpačitý úsměv, ale přímo od Áji. Tento nečekaně radostný výraz se ještě více rozzáří, když Mário svou někdejší snoubenku překvapí dalším hezkým počinem. I když se jedná v podstatě o maličkost, je milé vědět, že na ni myslí a snaží se. Bude to stačit?