Traktorista Boháček, major Haluška nebo zamlklý Řezáč ve výkupu lahví. Pavel Landovský byl především celoživotní rebel

Pavel Landovský vystudoval strojnickou školu a neměl žádné umělecké geny po rodičích. Přesto se několikrát pokoušel o přijetí na DAMU a když to nevyšlo, nastoupil jako elév v Severomoravském divadle v Šumperku. Přes divadelní angažmá se nakonec dostal do Prahy do Činoherního klubu, kde si záhy vybudoval pevné zázemí. Režiséři ho velice často obsazovali do ruských her, jako je Revizor nebo Višňový sad.

V šedesátých letech se také začal objevovat ve filmu. Divákům se představil jako Lojza v komedii Svatba jako řemen, jako traktorista Tonda ve filmu Utrpení mladého Boháčka nebo jako Standa Kocián v Soukromé vichřici.

Začátkem 70. let se Landovský rozhodl nahlas říkat, co si myslí, a tak brzy skončil s vyhazovem z divadla a se zákazem vykonávat uměleckou činnost. Mnoho „přátel“ od něj dalo ruce pryč, protože dostat se s ním do problémů nebylo nijak složité. Po podepsání Charty 77 už mu bylo jasné, že se k herectví v nejbližší době nevrátí, a tak emigroval do Rakouska, kde se uchytil v jednom vídeňském divadle. Občas dostal i příležitost u filmu, především v rolích cizinců se slovanským přízvukem.

Změna politického ovzduší po roce 1989 ho přilákala zpět domů. Opět zakotvil v Činoherním klubu, kde zazářil spolu s Josefem Abrhámem v Audienci. Určitě nejvíce diváky pobavil ve filmu Černí baroni, kde vytvořil nezapomenutelného majora Halušku v příběhu inspirovaném knihou humoristy Miloslava Švandrlíka. V pokročilém věku se před kamerou objevoval už zřídka, především kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Malou roli si ještě zahrál třeba ve filmu Vratné lahve (2007) nebo v Odcházení (2011).

Pár zajímavostí

Pavel Landovský se přátelil s Vladimírem Menšíkem. Když přišel o práci v divadle i o možnost hrát kdekoliv jinde, napadlo ho, že by si mohl jít za přítelem, kterého už nějaký čas neviděl, postěžovat. Vladimír Menšík však nechtěl mít žádné problémy, sám se politice vyhýbal, a tak Landovského nepustil ani do bytu a na chodbě mu řekl, že kvůli jeho politickým aktivitám jejich přátelství skončilo. Menšík se musel hodně bát, že by mohl přijít o možnost dělat svou práci, pro kterou žil. Jde vlastně o jedinou epizodu z jeho života, kdy nevystupuje jako přátelský člověk.

Veselejší příhoda pochází z doby, kdy byl Landovský v emigraci. Moc se mu stýskalo po domově a po přátelích, a tak se jednoho dne rozhodl, že přeplave Dunaj a podívá se, jak se všem daří. Proud v řece byl však tak silný, že ho odnesl do Maďarska. Do Česka se natrvalo vrátil až v roce 1996.

Konec života trávil na své chalupě v Kytíně u Mníšku pod Brdy. Ani na sklonku života si neodpustil kritizovat všechno a všechny a řada lidí ho tak považovala za starého nerudného blázna. Po prodělané mrtvici a se silnou cukrovkou už špatně chodil. Nakonec ho dostal infarkt, když si zapáloval cigaretu.

Pavla Landovského si můžete připomenout 3. 12. odpoledne na ČT1 ve filmu Svatba jako řemen.