Tankový prapor: Vojna, ženské a tanky. Adamcová dostala roli Babinčákové, když si režisér sáhl

Rozpočet byl nevídaně štědrý

Film je první soukromý celovečerní snímek v dějinách české a československé kinematografie od roku 1945. Po celou dobu, až do změny režimu, o všem, co bylo natočeno, rozhodoval jen stát. Ještě po revoluci byla situace beze změn, a tak se tento film vlastně začal točit nelegálně. Produkce opomněla starou, ale stále platnou legislativu, která i v roce 1991 upravovala podmínky, ze kterých se mohou filmy točit. Hlavní slovo měl tedy stále stát, tedy Filmové studio Barrandov.

I přesto, že šlo o nelegální tvorbu, filmová společnost Bonton na něm nešetřila. K dispozici byl rozpočet v celkové výši 15 milionů korun, což v té době znamenalo mnohem víc peněz, než bylo běžné.

Pozemky k natáčení sice poskytla armáda, ale filmaři měli vše hodně komplikované. Spolupráce armády a filmařů byla do té doby zapovězená. Teprve náčelník generálního štábu mohl pro natáčení udělit výjimku.

Problémy s tanky

Filmaři řešili i samotnou vojenskou techniku, kterou potřebovali k natočení filmových záběrů. Získali nakonec 15 tanků ze Slovenska, ale byly ve velmi špatném stavu, některé i nepojízdné. Opravovalo se všemi možnými prostředky, které měli filmaři k dispozici. Ale potom nastal další problém. V tanku bylo málo místa a uvažovalo se o natáčení na trenažérech. Nakonec se přece jen k posádce do tanku vměstnal hubený a drobný kameraman.

Natáčelo se mimo jiné v Nové vsi pod Pleší, ale také v kasárnách v Berouně a na tankodromu v Podbořanech, kde se v té době stále vojáci učili ovládat ruské tanky. Právě Danny Smiřický (Lukáš Vaculík) byl velitelem jednoho takového tanku.

Jako ze života

Hned několik postav bylo inspirováno skutečnými lidmi, včetně Smiřického, kterého Škvorecký napsal podle sebe. Dokonce i major Borovička měl svou reálnou předlohu.

Četařka Babinčáková (Martina Adamcová) však byla naprosto smyšlenou postavou. Adamcová se tak trochu do filmu vnutila. Původně vybraná herečka nakonec roli odmítla a Babinčáková došla za Vítem Olmerem a nabídla se mu. Podmínkou pro roli byla pouze velká ňadra, a to Adamcová splňovala. Dokonce nechala režiséra, aby se hmatem ujistil, že je vše, jak má být.

Občas si lidé pletou Tankový prapor s Černými barony (1992). Není divu, protože čtyři herci se objevili v obou projektech (Václav Vydra, Miroslav Táborský, Miroslav Donutil, Milan Šimáček).

Vlastimil Zavřel a Vítězslav Jandák ani před kamerami nedokázali skrýt napětí. V době natáčení Jandák převzal Zavřelovi partnerku.

Vít Olmer dostal ve stejné době i nabídku natočit Obecnou školu, kterou Zdeněk Svěrák psal přímo na míru pro Olmera. Olmer dal přednost Škvoreckému, a to i přesto, že sám nikdy na vojně nebyl. Měl tzv. modrou knížku, a tak ho vojenské prostředí asi hodně lákalo. Zajímavé je, že Radku Johnovi stačilo na zpracování scénáře pouhých 14 dní.

Celý štáb i herci si z natáčení odnesli plno zážitků. Lechtivé scény, ve kterých figuroval Vaculík jako Smiřický a Simona Chytrová coby Jana, se natáčely na klasickém panelákovém sídlišti. Obyvatelé sousedních paneláků měli pěknou podívanou a po dotočení scén Vaculíkovi fandili.

Vít Olmer se během natáčení sblížil se Simonou Chytrovou a byla z toho pro oba osudová láska na celý život. Simoně bylo v té době 29 let, režisérovi o 20 více.

Režisér moc dobře zaplaceno nedostal

Olmer nepodepsal moc výhodnou smlouvu, takže i přes úspěch filmu a nekonečné reprízy dostal pouhých 7,5 tisíce korun. A to v kinech vidělo film přes 2 miliony lidí a promítán byl více než 5000x. Na premiéře nechyběl ani Škvorecký, který dorazil s manželkou stylově v ruském vrtulníku. Nechyběli vojáci v růžových helmách a vojenská kapela.

(ke zhlédnutí na Netflixu nebo Oneplay)