Soutěžní pořady, které televizní diváci milovali a chtěli by je zpět

Ať už šlo o vědomostní, či talentové soutěže, vždy měly širokou diváckou základnu. Až na výjimky se nehrálo o mega výhry, ale i tak byly tyto soutěže velice populární a neměly nouzi o soutěžící. Většina diváků preferovala srovnat si své vědomosti a přehled v bezpečí domova, kde jim klid dával určitou výhodu vůči těm odvážlivcům, kteří si šli stoupnout před televizní kameru.

Deset stupňů ke zlaté (1975)

Deset stupňů ke zlaté byla vědomostní hra, kterou provázel král kutilů Přemek Podlaha s asistentkou Zuzanou Neubauerovou. Soutěžící po každém úspěšném kole postoupil o schod výše k vrcholu pyramidy. Když soutěžící desetkrát správně odpověděl, stanul na vrcholu pyramidy a získal finanční odměnu.

Zajímavé bylo, že si soutěžící mohli zvolit obor, jehož znalosti chtěli předvést. Vedle sebe tak mohli soutěžit odborník na historii, další na český zeměpis, archeologii nebo třeba na vesmír. Otázky byly opravdu náročné, a tak se na stupeň nejvyšší dostali jen ti nejlepší. Každá soutěžní bitva končila obligátní otázkou: Přijdete příště?

Šest ran do klobouku (1981)

Zábavný soutěžní pořad ČST byl ve své době hodně populární, a to hlavně zásluhou soutěžících z řad známých a populárních lidí. Čtyři páry soutěžících odpovídaly na zábavné dotazy moderátora Pavla Lukeše.

Za každou správnou odpověď obdrželi míček, kterým se poté trefovali do velkého skleněného klobouku tak dlouho, dokud nevyšla vítězná dvojce. Pořadem prošla celá řádka známých osobností. Soutěžní otázky vymýšlela redakce, pomáhali ale i diváci. Soutěž se skládala ze tří kol a dvou meziher. Ve studiu bylo padesát diváků. Vítězové potom měli tu čest, že se podepsali na bílý klobouk.

Moderátor Šesti ran do klobouku Pavel Lukeš i po letech na celou soutěž rád vzpomínal. Pořad uváděl tři a půl roku.

Jen Vlastimil Brodský odmítl, když zjistil, že jde o přímý přenos. Ten by prý nepřežil,

řekl pro ČT24 Lukeš.

Šest ran do klobouku také považoval za soutěž přímo šitou na míru českému divákovi.

Tehdy se ještě nepoužíval pojem soutěž, soutěžní show, my jsme Klobouku říkali zábavná soutěžní hra,

dodal Lukeš.

Videostop (1985)

Populární filmová soutěž byla postavená na měření znalostí tři soutěžících a tři hostů z řad herců, režisérů a známých osobností. Všichni soutěžili nad ukázkami a tématy z československé kinematografie.

S moderátorem to nebylo jednoduché. Pilotní neveřejný díl si vyzkoušel Josef Dvořák. Když však zjistil, že by šlo o dlouhodobé pravidelné vysílání, tak nabídku odmítl. První odvysílaný díl moderoval Zdeněk Tulis. Teprve potom přišla řada na Jana Rosáka, který moderoval Videostop bezmála patnáct let. Tím si získal neobyčejně velkou popularitu. Po jeho boku byl Karel Čáslavský, který vystupoval v roli spolumoderátora a porotce. V klasické formě se soutěžní pořad vysílal do roku 2000. Po roční pauze přišel Nový Videostop, který byl obohacen o otázky k zahraničním pořadům. Pořad ale už ztratil v moderní verzi na atraktivitě –⁠ pro nízkou sledovanost byl ukončen.

Vtipné byly i ceny, o něž se hrálo. Soutěžilo se o klíčenky, hrníčky a podobné drobnosti. V publiku byli většinou zaměstnanci nějakého podniku.