Seriál Dobrá Voda udělal z Vaculíka miláčka divaček a z Vladimíra Dlouhého padavku. Nejvíce pozornosti si utrhl Haničinec

Natáčení seriálu z prostředí chovu koní dodalo průměrnému seriálu z roku 1982 punc originality. Seriál Dobrá Voda byl úspěšný, přestože měl celou řadu neduhů. Vysílal se v době, kdy byla Velká pardubická prestižní sportovní a společenskou událostí, na kterou se sjížděly davy lidí z celé republiky a pořádaly se dokonce celé výpravy z vesnic a z tehdejších zemědělských podniků JZD.

Všichni si chtěli přivonět k atmosféře dostihového světa, kterou viděli ve francouzských kriminálkách nebo o ní četli v oblíbených detektivních knihách. A seriál nechal nahlédnout nejen na dostihové dráhy, ale i do spletitého zázemí hřebčína.

Velký podíl na přirozenosti seriálu měl hlavně scenárista Jiří Hubač, který prostředí jezdců a chovatelů dlouho sledoval. Režie se ujal František Filip.

Žádný jiný seriál z takového prostředí u nás nevznikl. Celý děj seriálu stojí na přesvědčení hlavního hrdiny v podání zarputilého inženýra Josefa Hovory. Ten prosazuje, že chov koní má stále smysl, přestože po polích jezdí traktory a chov krav a prasat je užitečnější a výnosnější.

Celým seriálem se proplétá řada zajímavých postav od stárnoucího jezdce Janýra v podání Ladislava Mrkvičky, který měl ke koním velice blízký vztah, až po dva mladíky v podání Lukáše Vaculíka a Vladimíra Dlouhého.

Dobrá Voda není je o koních, ale jde především o příběh lidí, kteří mají v životě velkou vášeň a také o nekonečném a nerovném boji s vrchností, proti které mají ti slabší pouze hrdost a houževnatost.

Pro Petra Haničince, který se často vyskytoval i v projektech s dobovou ideologií, je to jedna z nejlepších rolí, kde si stál za svým i proti soudružské přesile.

I dnes je rozhodně sedmidílné koňské dobrodružství příjemným zpestřením pro milovníky těchto krásných zvířat. Určitě je to i sonda do období zemědělského hospodaření, kdy se plánovalo na pětiletky a zaváděly se osvědčené způsoby hospodaření po vzoru Sovětského svazu.

Dobrá Voda je také připomenutím celé řady skvělých herců, jako byl Radoslav Brzobohatý, Josef Kemr, Miloš Nedbal nebo Čestmír Řanda. Své mládí zde zvěčnil Jaromír Hanzlík, který byl v té době velmi populární a Ivana Andrlová, oblíbená představitelka pohádkových princezen.

Seriál je po technické stránce na tehdejší dobu velice dobře natočený a jde o poctivou filmařinu. Petr Haničinec jezdil dlouho před natáčením do hřebčína krmit koně, aby se jich přestal bát. Vladimír Dlouhý obstojně jezdil na koni, a tak jednodušší scény točil bez kaskadéra. Za ostatní jezdili jezdci z hřebčína ve Slatiňanech a z jezdeckých oddílů.

Seriál si dokonce vysloužil své muzeum. Je v domě, kde bydlel seriálový Hanousek a místo se nazývá Kozí Hrádek.

Jaromír Hanzlík přiznal, že ještě několik let po natáčení se na něj obraceli lidé, aby jim poslal Modlitbu koně, kterou v seriálu říká.