Romantický film Hrbáč vsadil na krásné exteriéry, šermířské souboje a známé francouzské herce

Romantický film Hrbáč vsadil na krásné exteriéry, šermířské souboje a známé francouzské herce
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Od prvního vydání v roce 1857 je dobrodružný příběh Paula Fé Hrbáč francouzským literárním favoritem, takže není divu, že byl asi třicetkrát zpracován pro film i televizi. Nejznámější verzí je oblíbená klasika režírovaná André Hunebellem z roku 1959. Diváky oslňoval Jean Marais s Bourvilem v hlavních rolích.

Tentokrát si příznivci francouzské kinematografie mohou vychutnat novější verzi z roku 1997 v režii Philippe de Broca. Ten má za sebou několik filmových trháků z šedesátých a sedmdesátých let. Byl to právě tento režisér, který předvedl talent Jeana-Paula Belmonda (Muž z Ria, Muž z Acapulca, Nenapravitelný). Hrbáč odpovídá stylově výpravnému filmu Cartouche z roku 1962.

Konzervativní francouzské publikum sice modernější verzi nepřijalo příliš vřele, ale i tak si do kin zašlo v roce 1997 2,3 milionů Francouzů. Klíčovou složkou úspěchu bylo obsazení Daniela Auteuila do hlavní role hrdiny Lagardéra. Auteuil sice nemá tak velké charisma a dobrý vzhled jako Jean Marais, ale vedl si výborně v bojových scénách a vnesl do své postavy velkou dávku lidskosti.

Diváci ocenili i obsazení Fabrice Luchiniho v roli hlavního záporáka, podlého hraběte de Gonzague. Stejně dobře vynikla Marie Gillain jako odvážné děvče Aurore de Nevers.

Oslnivé herecké výkony a přepychové vizuální prvky by obvykle stačily i těm nejnáročnějším kritikům, ale tady šlo o Hrbáče a laťka byla nasazená hodně vysoko. Z devíti Césarů, na které byl film nominovaný, si nakonec odnesl sošku jen za nejlepší kostýmy. Režisérovi bylo vytýkáno, že se snažil do příběhu nacpat co nejvíce z původního epického příběhu Paula Fé a film je nakonec místy zdlouhavý a nemotorný.

O filmu

Daniel Auteuil
Daniel Auteuil | Zdroj: © Česká televize

Mladý Lagardére nepoznal svou rodinu a vychovali ho dva strýčkové, kteří ho naučili mnoho kejklířských kousků a také výtečně šermovat. Do života dostal také dobré rady, aby přežil.

Díky svému umění se Lagardére seznámí s vévodou de Nevers a stanou se z nich přátelé na život a na smrt. Nevers pozná, že Lagardére má srdce pravého rytíře, a povýší ho do šlechtického stavu. Oba cestují na svatbu do Caylus, kde se má Philippe de Nevers oženit s krásnou Blanche, která mu již stačila porodit potomka. Nevers má tedy dědice, který se tak stal nepřítelem číslo jedna pro jeho bratrance Gonzagua, jehož lehkomyslný Philippe pověřil správou svého majetku.

Gonzague tak celá léta spřádá plány a vymýšlí intriky, jak by se celého jmění Neversů zmocnil. Neštítí se ničeho, ze svatby se stane masakr a vlastní rukou zabije Gonzague vévodu de Nevers. Lagardére stačí zachránit dcerku vévody Auroru a uprchnout. To vše se stalo v roce 1699.

O šestnáct let později, konečně přichází čas, kdy může Lagardére pomstít přítele a získat zpátky svou čest. Ale to už je příběh, který všichni znají, ale na který se vždy znovu a znovu se zatajeným dechem podívají.

Zdroje článku: