Příběh plný děsu o havárii letadla v roce 1972 spojený s kanibalismem dostává novou podobu na Netflixu

Už 4. ledna Netflix uvede nový film Sněžné bratrstvo, který vznikl ve spolupráci španělských a uruguayských tvůrců. Španělský režisér Juan Antonio Bayona objevil Vierciho knihu náhodou a hned se rozhodl zakoupit práva pro film. Tvůrci natočili více než 100 hodin rozhovorů se všemi žijícími přeživšími. Také herci měli kontakt s přeživšími a rodinami obětí. Natáčení probíhalo na území španělského pohoří Sierra Nevada, v uruguayském Montevideu, v Chile, Argentině a samozřejmě i v Andách, a to i na přesném místě skutečné havárie letadla.

Produkce měla 138 natáčecích dnů. Rozpočet pro film byl údajně více než 65 milionů EUR. V horách Sierra Nevada trápil filmaře nedostatek sněhu a pro natáčení filmu tak byly použity tři repliky vraků trupu. Jedna replika byla umístěna v hangáru postaveném na parkovišti, další zasypaná umělým sněhem a podepřená hydraulickým jeřábem, který umožňoval pohyb trupu, a třetí byla v horách ve výšce 3 000 m. Celý štáb měl přes 300 lidí.

O speciální efekty, protetická těla a různá zranění se postarali držitelé Oscara za speciální efekty, David Marti a Montse Ribé.

Co bude ve filmu

V roce 1972 let uruguayského letectva 571, najatý k přepravě ragbyového týmu do Chile, narazil do ledovce v srdci And. Nehodu přežilo pouze 29 z jeho 45 pasažérů. Uvězněni v jednom z nejvíce nepřístupných a nepřátelských prostředí na planetě byli nuceni uchýlit se k extrémním opatřením, aby zůstali naživu. Ne všichni, kdo přežijí pád letadla, se zachrání. Ti, co přežijí, budou muset čelit hladu, zimě, vyčerpání a morálním zásadám.

Jak to bylo doopravdy

Ti, kteří přežili katastrofu letu v Andách v roce 1972, nelitovali toho, že se uchýlili ke kanibalismu, aby odvrátili smrt a získali více času pro možnou záchranu.

Let Uruguayan Air Force 57, pronajatý pro výlet z Montevidea v Uruguayi do Santiaga v Chile, se s amatérským ragbyovým týmem 13. října téhož roku zaryl do pohoří And nedaleko chilských hranic. V čele letadla byl nezkušený druhý pilot, který se mylně domníval, že let dosáhl Curicó v Chile a zahájil předčasný sestup na letiště Pudahuel.

Letadlo bylo ve skutečnosti přes 60 km daleko od bodu, ve kterém se mělo začít připravovat na přistání. Letadlo se srazilo s úbočím hory. Při pádu se oddělil ocas a obě křídla letadla. Střední část letadla letěla dolů po ledovci v délce 725 metrů, než narazila do sněhu a ledu.

Dvanáct ze 45 členů posádky a cestujících zemřelo okamžitě. Dalších 17 lidí přišlo o život v důsledku těžkých zranění a drsného počasí. Ti, kteří přežili (skupina se postupně zmenšila na pouhých 16 lidí), čelili vyčerpávajícímu 72dennímu čekání, než byli 23. prosince nakonec zachráněni.

Po padesáti letech zůstává tato letecká katastrofa v Andách fascinujícím příběhem, kdy se kvůli přežití lidé uchýlili ke kanibalismu. Kdo by si po seznámení s příběhem nepoložil v duchu otázku: Zemřít, nebo sníst lidské maso?

Samozřejmě, že představa jíst lidské maso byla hrozná, odporná,

řekl The Times přeživší obchodník Ramon Sabella (70). 

Bylo těžké to dát do úst. Ale zvykli jsme si.

Student medicíny, který vyčerpal své zásoby čokolády, sladkostí, džemu a vína (nakonec došlo i na bavlnu, kterou byla vycpaná sedadla v letadle), předhodil myšlenku sníst mrtvá těla rozházená kolem uvízlého trupu letadla. Pomocí kousku skla jako první rozřezal těla svých přátel.

Aby se přeživší smířili se svými činy, uzavřeli dohodu, že pokud zemřou, souhlasí s tím, aby je ostatní použili jako zdroj jídla. Přeživší začali tím, že jedli proužky kůže a tuku. Potom ztratili zábrany a uchýlili se ke svalům a mozku.

Přestože záchranné týmy během několika dnů po incidentu nad místem havárie několikrát přeletěly, nepodařilo se jim zahlédnout bílý trup proti sněhu. Po osmi dnech úřady záchrannou akci zrušily.

Obrovské zoufalství přivedlo dva přeživší k zoufalému pokusu najít pomoc. Dvojice přežila výstup 5000 m na horu jen s podomácku vyrobeným spacákem a ponožkami napěchovanými zásobami lidského masa. Po 10 dnech spatřili tři muže na koních na druhé straně řeky, kde stavěli tábor. Jeden z přeživších přehodil přes řeku kámen s papírovým vzkazem o pádu letadla v horách. Zpráva uváděla, že všichni zemřou, pokud nebudou brzy zachráněni.

Jeden z mužů za řekou jel na koni 10 hodin pro pomoc. 22. prosince 1972 dorazily ke skupině dva vrtulníky s pátracími a záchrannými týmy. Zbývající přeživší byli odvezeni do bezpečí.