Okresní přebor: Představitel Jirky Luňáka z fotbalového týmu Pepíka Hnátka oslavil šedesátiny

Jirka Luňák je svérázná postavička, která tlačí svůj fotbalový tým k vítězství, ať to stojí, co to stojí. Jirka má o svém fotbalovém umění silné mínění a spolu s ambicemi ho ženo kupředu. Jeho nadšení, které je často zdrojem humorných scén, je hnacím motorem celého klubu.

Ve své fotbalové kariéře ušel dlouhou cestu, a to i navzdory názoru trenéra Hnátka, který se o jeho fotbalovém umění po nástupu do klubu nevyjadřoval moc pochvalně a tvrdil, že je to lempl, který se tuto hru nikdy nenaučí.

I přesto se nakonec stal nejvýraznějším, nejzapálenějším a nejproduktivnějším hráčem, kapitánem, a nakonec i hrajícím trenérem kádru.

Ondřej Vetchý dostal v seriálu prostor pro improvizaci a dokázal vytvořit opravdu autentickou postavičku českého venkovana a „zažraného“ amatérského fotbalistu tak dobře, že se stal legendou. Jirka Luňák možná nebyl dobrým fotbalistou, ale vyvažoval to nadšením a trpělivostí, kdy čekal na svou příležitost.

Amatérský fotbal je v naší zemi zakořeněný a je to prakticky český folklór. Možná i proto se seriál Okresní přebor (hodnocení 82 %) dočkal takového úspěchu a oblibu si vysloužil i celovečerní film Poslední zápas Pepíka Hnátka (74%).

Luňák se stal kultovní postavou a seriálové hlášky zlidověly.

Jirka: „Asi má ty, ty plastiky.“
Áda: „Sochy jo?“
Jirka: „Né, myslím jako kozy.“

Jirka: „Jardo, dyť ty v tom vypadáš jako prase.“

Jirka: „Až se to roznese po okrese, tak je to nás konec. Oni nám rozklíží celej tým zevnitř.”
Jarda: „Kdo oni?”
Jirka: „No přece homosexuálové.”

Přestože národ si Luňáka oblíbil, samotný Ondřej Vetchý pro něj moc sympatií neměl a jak ruik.cz napsal, o své postavě prohlásil:

Přiznám se, že jsem ho strašně rád opustil. Podle mého názoru to bylo bezcharakterní, amorální, ambiciózní hovado.

Když byl průzkum veřejného mínění, kde se ptali na nejmilejší postavu z Okresního přeboru, tak asi 80% lidí uvedlo Luňáka!

To Ondřej Vetchý moc nechápal, což bude dáno tím, že nežije ve vesnickém prostředí a možná ani netuší, kolik „takových Luňáku“ existuje.