V úterý večer si nenechte ujít Samotáře. Ikonický film se stal příručkou pro život celé generace, která se ve svobodě cítila ztracená

Obraz generace, která hledala sama sebe

Když měl v roce 2000 premiéru film Samotáři, málokdo tušil, že vznikl snímek, který se stane generační výpovědí o vztazích, osamění i hledání identity mladých lidí po pádu železné opony. Režisér David Ondříček spojil síly se scenáristou Petrem Zelenkou a vytvořili film, který se pohybuje na hraně tragikomedie, ironie i melancholie. Kinomaniak uvádí, že v roce 2000 si na film vyšlo do kina přes 440 tisíc lidí, což ho v tom roce vystřelilo v návštěvnosti na druhé místo, hned za Princeznou ze mlejna 2. Porazil v návštěvnosti i velkofilm Gladiátor.

Příběh sleduje skupinu mladých lidí, jejichž životy se během několika dní osudově protnou. Postavy se potýkají s láskou, rozchody, závislostmi i existenciální nejistotou. Právě přirozené dialogy a civilní herectví způsobily, že se diváci v postavách poznávali.

Film vystihl atmosféru přelomu tisíciletí

Autoři se snažili zachytit pocit generace, která vyrůstala v rychle se měnící společnosti. Hrdinové mají svobodu rozhodovat o svém životě, ale zároveň tápou, co s ní vlastně dělat. Film se tak stal jakousi kronikou života mladých lidí ve městě.

Velkou roli ve výsledném dojmu hraje hudba. O soundtrack se postaral hudebník Jan P. Muchow, který vytvořil několik původních skladeb a výrazně ovlivnil rytmus i náladu celého filmu. Hudební doprovod dodal snímku typickou atmosféru, díky níž si jej diváci pamatují dodnes.

Pražské kulisy dodaly filmu šmrnc

Natáčení probíhalo převážně v Praze. Filmaři využívali autentické prostředí bytů, barů, ulic i rozhlasového studia. Snímek zachycuje metropoli tak, jak ji lidé na přelomu tisíciletí skutečně prožívali. Chaotickou, živou, plnou změn. Takovou, kde se i uprostřed davu mohl cítit člověk sám.

Filmaři záměrně pracovali s reálnými interiéry a exteriéry, aby příběh působil co nejvěrohodněji. Některé scény vznikaly bez velkého štábu, což pomohlo zachytit spontánní atmosféru.

Rozpočet a překvapivý úspěch

Rozpočet filmu se pohyboval přibližně kolem 30 milionů korun, což byla na české poměry poměrně výrazná investice. Tvůrci však trochu riskovali s tématem i stylizací. Nakonec hned po premiéře bylo jasné, že měli šťastnou ruku. Film vzbudil zájem a hodně se o něm mluvilo, což je větší ocenění než pár odborných kritik. Samotáři si postupně vybudovali status kultovního filmu. Diváci se k nim vrací opakovaně a mnohé hlášky zlidověly. Film zároveň pomohl otevřít cestu modernějšímu stylu české kinematografie.

Divácké recenze

Výborná česká komedie, u které moje hodnocení neuvěřitelně pozvedává výkon Jiřího Macháčka, který tomuto filmu dává opravdu hodně. Po Pelíškách další skvělá porevoluční komedie, kterou mohu každému jen a jen doporučit….

Samotářům nemám co vytknout, spíše naopak. Ale kde začít? Třeba u geniálních herců, zvláště Macháček (který byl po celou dobu natáčení každopádně zhulený:) Trojan, Rašilov, které skvěle doplňovali herci vedlejších postav. Celé herecké osazenstvo k sobě skvěle padlo, prostě dokonalá parta. Dále chválím scénář, dialogy a velké množství mistrovských a nadčasových hlášek; např. vybudování tradice kouření marihuany, spojení sedmi bytostí různého pohlaví a spousta dalších. Samotáři se stali naším legendárním filmovým pokladem a hlášky z něj se staly kultem. 

(z recenzí na ČSFD)

Životní role Jiřího Macháčka

Jednou z nejvýraznějších postav filmu je Jakub, kterého ztvárnil Jiří Macháček. Postava věčně zhuleného muzikanta s výpadky paměti se stala symbolem celé generace. Macháček později přiznal, že role byla pro něj zlomová. Přinesla mu obrovskou popularitu a zároveň ho na dlouho definovala jako herce schopného kombinovat humor s tragikou. Diváci si jeho Jakuba pamatují díky absurditě, spontánnosti i nečekané lidskosti.

Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.

Přestože postava Jakuba působí jednoduše, nebylo úplně snadné vybalancovat charakter postavy, aby nepůsobila jako z parodie. Herec později v rozhovorech přiznával, že studoval chování lidí pod vlivem marihuany, aby působil co nejvěrohodněji.

Motiv kouření marihuany se stal jedním z nejdiskutovanějších prvků filmu. Někoho mohlo toto téma šokovat, ale pro mladé lidi bylo především poučné a ocenili i to, že se film takovému tabu nevyhýbal. Jakubovy zapomnětlivé monology i jeho filozofické úvahy dodnes patří k nejcitovanějším momentům. Postava zároveň ironicky upozorňuje únik od reality i hledání smyslu života.

Labina Mitevska jako nová tvář ze zahraničí

Velkou pozornost na sebe strhla také makedonská herečka Labina Mitevska, která ve filmu ztvárnila tajemnou barmanku Vesnu. Pro české publikum byla tehdy neznámá, ale její herecký výkon byl dobře přijat.

Mitevska se před Samotáři prosadila v oceňovaném balkánském filmu Před deštěm. Ondříčka zaujala kombinací melancholie, exotiky i jemného humoru. Její postava zároveň přináší do příběhu motiv hledání identity a rodinných kořenů.

Historky z natáčení, které baví dodnes

Natáčení provázela řada nečekaných situací. Herci často improvizovali a mnohé dialogy vznikaly přímo na place. Tvůrci chtěli zachovat maximální přirozenost, což vedlo k tomu, že některé scény měly desítky variant.

Jednou z legendárních scén jsou marihuanové koláčky, které ve filmu způsobí řetěz absurdních událostí. Herecký tým později vzpomínal, že natáčení těchto scén patřilo k nejnáročnějším kvůli nutnosti udržet správné tempo humoru.

Zajímavostí je také práce s digitální kamerou, která byla tehdy relativní novinkou. Tvůrci ji využili k zachycení dokumentárního stylu, čímž film získal moderní vizuální podobu.

Film, který nestárne

Samotáři zůstávají jedním z nejvýraznějších českých filmů nového tisíciletí. Díky reálnému pohledu na vztahy, výrazným hereckým výkonům i nezaměnitelné atmosféře si udržují popularitu i po více než dvou desetiletích.

Film dodnes dokazuje, že téma lidské samoty, lásky i hledání vlastní cesty je nadčasové.

Ve vysílání 17. února na ČT1 v 22:25.