Lízin let do nebe: První filmová role Rudolfa Hrušínského i Josefa Kemra a připomínka herečky Zdenky Sulanové

Stala se populární ani netušila jak. Bohužel její kariéra neměla dlouhého trvání. Zanechala po sobě vzpomínku na dívenku Lízu, která uměla krásně zpívat, a také na Madlu, která zpívala Evropě. Některé hvězdy však vyhasnou dříve, než se stihnou ukázat v plné kráse, a to je případ i Zdenky Sulanové. Krásný hlas zdědila po otci, operním pěvci Adolfovi Hruškovi. Ten v ní také už odmalička talent rozvíjel a malá Zdenka tak neměla trému, ráda zpívala i tančila.

Původně se chtěla stát operetní herečkou, ale jak rostla, více ji přitahovala činohra. Z gymnázia přestoupila na konzervatoř, kde si zvolila pseudonym Sulanová, po své babičce. Nechtěla, aby měla cestu usnadněnou kvůli popularitě svého otce.

Do filmového světa vstoupila v roce 1937 ve filmu Děvče za výkladem. Režisér Miroslav Cikán si ji vyhlédl na konzervatoři. Pro začínající herečku šlo o setkání s hvězdami jako Hana Vítová, Antonie Nedošínská nebo Raul Schránil.

Popularita přišla s druhým filmem Lízin let do nebe v režii Václava Binovce. Trochu naivní chudá dívka si zajistila díky svému hlasu místo ve společnosti boháčů. Kromě zájmu diváků si ji oblíbil i režisér Binovec. Možná to ale pro mladou dívku nebylo úplně šťastné.

Po Lízině letu do nebe následovalo pokračování s názvem Lízino štěstí, stále v duchu naivního přeslazeného dramatu o hledání štěstí. V roce 1940 ji Binovec obsadil do snímku Madla zpívá Evropě, v němž si Zdenka zahrála hlavní roli Madly, která ji proslavila.

Film byl plný českých lidových písní, které v době nacistické okupace plnily funkci národního obrození. Na film do kina stáli lidé fronty. Madla zpívá Evropě byl filmový trhák a všichni věřili, že se zrodila nová herecká hvězda.

Další film Sulanová sice začala natáčet, ale už ho nedokončila. Přišlo znárodnění a všechno z minulosti bylo špatné. Binovec byl vyšetřován za styky s nacisty a Sulanová byla po roce 1948 označena za kapitalistickou hvězdičku s buržoazním původem. Nepomohla jí ani bývalá popularita otce, který byl označený jako třídní nepřítel.

Mladá dívka vyřešila zklamání po svém. Vdala se za slovenského důstojníka a odešla do Prešova. Manželství ale nevydrželo, a proto se vrátila do Prahy. Vdala se ještě dvakrát, ale k filmu už se jí navrátit nepodařilo.

Nějaký čas vystupovala v estrádách, ale potom si našla stálejší zaměstnání v oděvním družstvu. V roce 1967 se tak trochu oklikou k filmovému průmyslu vrátila, když začala pracovat jako referentka Filmového podniku Praha. Na penzi odešla žít na chalupu v Cerhonicích nedaleko Písku.

S odstupem času uvedla, že nezahořkla a nijak moc jí neúspěch v kariéře nepoznamenal. Po roce 1989 se ještě objevila jako pamětnice v několika televizních pořadech. V roce 2002 předávala jednu z cen Týtý. Vitalitu si zachovala až do pozdního stáří. Zemřela v roce 2004 na srdeční infarkt. Bylo jí 84 let.