Kulový blesk: Proč odmítl Werich roli a kde vznikl nápad na film

Televizní diváci se při debatách o filmu předhání, která hláška či scénka je ta nejlepší. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak opět předvedli, že si umí vystřelit z doby i z lidí, a dokonce to udělali tak, že to prošlo přes cenzuru v době normalizace.

Vždy, když je Kulový blesk na obrazovkách, diváci si rádi vychutnají strasti právníka Radosty, roztomilou babičku Jechovou nebo trampoty, které způsobí zdánlivá smrt operního pěvce Bílka.

Za bezstarostným tématem je však skrytá i smutná tvář konce sedmdesátých let, kterou symbolizuje nevyužitý potenciál Severína, který jako vynálezce nenachází uplatnění, a proto si staví vláček z Vizovic a podobné lehce průkopnické vynálezy. Právě vědce s nevyužitým potenciálem si zahrál Ladislav Smoljak, který se také jako začátečník chopil režie pod dohledem svého mentora Zdeňka Podskalského. Ani Svěrák neodolal pokušení a ztvárnil roli lékaře Ječného. Celému filmu ovšem kraluje geniální Rudolf Hrušínský jako organizátor celého stěhovacího maratonu.

Obraz doby

Dnes jsou sice hlavní překážkou pro získání bydlení peníze, ale ani v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století to nebylo úplně snadné. Většinu bytů vlastnil stát a prodat či koupit „užívacího práva“ bylo hodně zapeklité. Proto v průběhu let vznikaly různé taktiky, jak získat nebo si pořídit vhodnější bydlení formou výměny.

Jako námět posloužil Svěrákovi a Smoljakovi příběh kamaráda, který se účastnil stěhování čtyř rodin a přátelům to popsal jako největší horor svého života. Bylo to tak zajímavé a originální téma, že si zasloužilo vylepšení.

Rudolf Hrušínský naprosto splnil očekávání scenáristů. A nebyl sám. Pochvalu si vysloužil i Josef Abrhám. Kdo by nemiloval scénu, kdy přestěhuje uhlí ve sklepě a doma na něj už číhá Radosta (Hrušínský). Stejně tak zazářila neherečka Milada Ježková v roli všetečné babičky Jechové, která jásá nad půdičkou, má zálusk na pračku a potřebuje lepší sklep. Její hláška o půdě patři k perlám českého filmu.

„No to jsem nečekala, že to bude taková pěkná půdička. Tady se mi to bude věšet!“

Vrtochy paní Jechové nebyly jediným problémem. Roli pana Bílka, který je na chvíli považovaný za mrtvého, měl původně hrát Jan Werich, ale kvůli špatnému zdraví nabídku odmítl. Do filmu se dostal operní pěvec Národního divadla Karel Kalaš. A chvíli to vypadalo, že jeho postava opravdu zemře. Tvůrci však nakonec usoudili, že by to pro komedii nebylo to pravé. Podobně jako ve filmu Na samotě u lesa, nakonec postavu oživili.