Jaroslava Pokorná slaví 79: Energie na rozdávání a role, co se nezapomínají

Ať už hraje matky s ostrým jazykem, nebo ženy, co prošly peklem, vždycky zanechá silný dojem. Dlouhá léta byla spojená se smíchovským Realistickým divadlem, později Labyrintem. Hereckou mapu si prošla tak poctivě, že by se za ni nemusel stydět ani ostřílený divadelní štamgast. Řeznická, Kladno, Dlouhá. Všude nechala kus sebe. Za roli v Hořícím keři si odnesla Českého lva i Cenu filmové kritiky, ale její síla není jen v cenách. Je v tom, že když se objeví na scéně, okamžitě víte, že „tohle bude dobrý“. A taky že jo. Věk řeší jen v občance, na jevišti i před kamerou je totiž pořád ve formě.

Divadlo jí koluje v krvi. A na jevišti byste jí hádali o dvacet míň

Narodit se do umělecké rodiny? Pro někoho požehnání, pro jiného tlak. Pro Jaroslavu Pokornou to ale znamenalo hlavně to, že měla divadlo jako doma. A to doslova. Táta byl dramaturg, máma překladatelka. Bylo tak nějak jasné, že dcera bude stát buď na prknech, nebo u psacího stroje.

Nakonec zvolila to první a udělala dobře. Po DAMU nastoupila rovnou do Realistického divadla a hrála tam až do jeho zániku. Ne že by pak neměla kam jít. Divadelní svět ji totiž nechtěl pustit.

Byla to šťastná doba v porovnání s tím, co přišlo po ní. Sotva jsem v roce 1968 dostudovala, obrátilo se to k horšímu. Měla jsem štěstí, že mi už v posledním ročníku nabídli angažmá v Realistickém divadle, kde působili vynikající režiséři,

vyjádřila se Jaroslava Pokorná ke studiím na DAMU pro deník Novinky.

Její repertoár by klidně mohl posloužit jako učebnice světového dramatu: od Shakespeara až po Havla, od Cyrana po Višňový sad. Jenže Pokorná nikdy nebyla jen klasická herečka. Byla a je všestranná. I když umí být vážná, nikdy neztratila ten svůj typický nadhled. Ať už hrála divokou ženu nebo melancholickou matku, vždycky jí to věříte. Navíc zvládla i roli učitelky. V Modřanech vedla taneční výchovu, a kdybyste ji tam zahlédli, asi byste netušili, že právě vedle vás prochází držitelka Ceny Alfréda Radoka.

V Divadle v Dlouhé pak předvedla, že Hedviku z Ibsenovy Divoké kachny zvládne s takovou intenzitou, až se divákům tajil dech. Cenu si samozřejmě odnesla, ale hlavně potvrdila, že s ní se musí počítat. I po sedmdesátce má energii na rozdávání a humor, který neztrácí šmrnc. Možná právě proto si ji diváci tak oblíbili.

První láska a bolestivý rozchod

I když by to leckdo neřekl, za noblesní a klidnou tváří Jaroslavy Pokorné se skrývá životní příběh plný lásky, bolesti i silných rozhodnutí. Jejím prvním manželem byl herec Ladislav Potměšil. Zamilovala se do něj ještě během studií. Vzali se, narodila se jim dcera Marie. Jenže štěstí netrvalo věčně.

Potměšil se zamiloval do jiné herečky. Zalíbení našel v Jaroslavě Brouskové. A pak zkrátka odešel. Pokorná zůstala sama s malou dcerou, ale nezhroutila se. Naopak! Život jí přinesl druhou lásku, další dceru Barboru a úplně nový směr.

Bylinkářka, co okouzlila diváky i bez herbáře

V roce 2020 se Jaroslava Pokorná objevila v oceňovaném filmu Šarlatán. Zde ztvárnila postavu paní Mülbacherové, zkušené léčitelky, která hlavnímu hrdinovi předá nejen znalosti bylin, ale hlavně umění diagnostiky. Diváci si ji od té doby často spojují právě s rolí bylinkářky, i když sama herečka přiznává, že k bylinkám má spíš volný, lehce chaotický vztah.

Ráno vyjdu, co zrovna je, tak utrhnu, naházím do hrnku, pak na to třeba i zapomenu, když si vzpomenu, ten čaj vypiji, což je ale velký prohřešek proti pravidlům, protože doba, jak se to má dlouho louhovat, tak je dost podstatná, dokonce může být i nebezpečná. Zatím se mi ale nic nestalo,

řekla v rozhovoru pro web Aha online.

Herečka, máma, babička. A pořád v plném nasazení

Z herečky je dnes čtyřnásobná babička. Přestože dcery měla brzy a nestihla si mateřství tolik užít, v roli babičky si to prý vynahrazuje na plné čáře. Nejstarší vnučky už studují vysokou školu. Psychologii a speciální pedagogiku. Ukazují, že talent a cílevědomost v rodině rozhodně nechybí. Jaroslava Pokorná tak může být nejen pyšná herečka, ale i hrdá babička, která zvládla skloubit náročnou profesi s osobním životem. I když to někdy bolelo.