Přečtěte si, jak dnes žije dlouhonosá Bosana z pohádkového příběhu Tři veteráni

Mladá herečka se díky Bosaně stala hodně populární, ale ona se rozhodla vrátit k dětskému divadlu a souboru Feigele, který založila ještě před natáčením pohádky. A s ohledem na své kořeny se snaží šířit mezi mladší generací povědomí o židovství. Ve svém sboru už má děti svých prvních dětských herců, na což je náležitě hrdá.

Přestože od natáčení pohádky uplynula už pěkná řada let, Vida si je stále velmi podobná a její velké černé oči a havraní vlasy jsou nepřehlédnutelné. Když zrovna nenacvičuje divadlo nebo nejezdí s dětmi po představeních, dělá průvodkyni po Praze nebo v Terezíně, píše knihy, nahrává CD a poté, co vychovala dva syny, se těší z role babičky.

V jednom starším rozhovoru se pohádková Bosana rozpovídala o svém židovském původu. Až ve čtrnácti letech jí rodiče odkryli historii rodu. Jako menší dítě ji nechtěli židovstvím zatěžovat, protože doba jejich původu moc nepřála. Ani otec jí jako malé holce neřekl, co znamená jeho vytetované číslo na ruce. Když dospívala, kousek po kousku se dozvídala o svých příbuzných. Některé informace byly hodně smutné. Jen v koncentračních táborech zhasnul život jejích 30 příbuzných. Její otec si prošel Terezínem, potom byl v Osvětimi, Birkenau a Buchenwaldu. Na konci války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti a do konce války se ukrýval. Měl vlastně štěstí hned dvakrát, protože v Osvětimi na něm trochu experimentoval doktor Mengele, což pro většinu pacientů nekončilo dobře.

Když začala Vida chodit na Židovskou obec a vzdělávat se, došlo jí, že by měla něco udělat, aby se židovské děti měly možnost něco dozvědět o svém původu. A rozhodla se pro divadlo. Její rodiče z toho moc nadšení nebyli. Báli se, že si zkomplikuje život, protože to bylo ještě v době, kdy nebylo dobré nějak vyčnívat.

Ona si však divadlo prosadila a začala s dětmi nacvičovat představení. Před každým vystoupením musela na policii žádat o povolení kulturního programu. Když uvedla, že jde o pohádku pro děti, nikdo už nepátral, co přesně divadlo nabízí. To, že šlo o biblické příběhy, už nikdo nezkoumal.

Exotické jméno zdědila herečka po mamince, takže i přes přísná pravidla pro jména jí ho na matrice povolili. Maminka ke jménu přišla jednoduše. Vidu si přál dědeček, jen babička tenkrát netušila, že se tak jmenovala jeho první velká láska z Černé Hory. Jméno má původ daleko v historii, kdy žil statečný dalmátský bojovník Vid. Vida je ženská podoba jeho jména.

Než se Vida definitivně rozhodla pro práci s dětmi, uvažovala o herecké dráze, a proto se vydala na konkurz. Zdeněk Svěrák sháněl mladou ženu s velkýma očima daleko od sebe a s orientálním vzhledem. Když se objevila, Svěrák hned volal Lipskému, že už nemusí hledat. Jen si zkusila cvičný nos a role byla její.

Na celé natáčení vzpomíná dodnes s úsměvem. Měla u sebe stále dva asistenty s pruty, kteří jí nosili její nos dlouhý dva a půl metru. Nejhorší bylo lepení nosu, které trvalo asi hodinu a po lepidle zůstávala kůže hodně podrážděná. Rudolf Hrušínský pro ni dokonce žádal zvýšení honoráře, když viděl, jaké má s nosem trápení.

Na natáčení se k ní všichni chovali moc hezky, dokonce nezapomněli ani na její narozeniny. Vodku přinesli zrovna v okamžiku, kdy měla nalepený nos, a tak přípitek musela usrkávat malou lžičkou, což jí způsobilo lehkou opičku.

Nejvíce ji překvapilo, že ty největší herecké hvězdy se chovaly jako obyčejní lidé, bez hvězdných manýrů, bez povyšování a arogance. Po čase jí došlo, jakou měla kliku, že mohla strávit nějaký čas v jejich přítomnosti.

Po úspěchu pohádky jí všichni radili, ať jde dělat kariéru, ale jí byla přece jen práce, kterou dělala, bližší. K herectví se ještě vrátila a mihla se třeba ve Vesničko má středisková, ale dodnes se potýká s tím, že ji lidé poznávají jako Bosanu.