Eliška z Princezny ze mlejna nestárne. Andrea Černá žije podle vlastních pravidel

Od princezny ze mlejna k herečce, která běhá bosa po louce i po divadelních prknech

Bylo jí pouhých šestnáct, když režisér Zdeněk Troška po týdnech hledání konečně objevil tu pravou princeznu ze mlejna. A to rovnou mezi studentkami prvního ročníku pražské konzervatoře. Andrea Černá byla v uměleckém světě naprostým nováčkem. Neměla žádné zkušenosti s natáčením. Byla naprosto neznámou tváří. Přesto na ni Zdeněk Troška narazil a měl jasno. Ihned věděl, že je to ona.

Kromě historek z televize jsem o natáčení věděla pramálo,

přiznala upřímně Andrea Černá deníku Blesk.

Natáčení v malebných jižních Čechách ale mělo daleko k pohádkové idylce, kterou jsme viděli na plátně. Každé ráno v šest už seděla v maskérně. Pak běhala bosa po rosou pokryté louce. Tak vzpomíná herečka na natáčení oblíbené české pohádky.

Pohádková Eliška pomáhala v reálném životě

Pohádka s názvem Princezna ze mlejna letos slaví 31 let od premiéry. Andrea se díky roli stala nejen známou, ale i blízkou kamarádkou dětí v diagnostickém ústavu. Tam začala pravidelně docházet.

Z princezny ze mlejna se stal někdo, kdo mohl dětem, které nikoho neměly, věnovat svůj čas. Byla to pro mě cenná zkušenost a spousta báječných lidí mi zůstala dodnes,

svěřila Andrea v rozhovoru pro Střední Čechy Rozhlas.

O šest let později se natáčelo pokračování Princezny ze mlejna 2. Herečka přiznala, že z toho prvně nebyla nadšená.

Nikdy jsem vlastně nechtěla pokračování, protože původní příběh byl napsaný jen na jeden díl. Ale přesto se myslím Zdeňkovi Troškovi povedlo udělat dobrý film. Dokonce jsem slyšela, že se druhý díl mnohým líbil ještě víc,

dodala pro již zmíněný web.

Tajemství věčného mládí a proč doma nemá televizi

Andrea Černá jako by se zastavila v čase. I když se její kultovní pohádka pravidelně objevuje v televizních programech, Andrea sama ji viděla jen jednou. Na premiéře.

Nevím, jak vznikla ta pověst, že prý každý večer doma koukáme na vlastní filmy. To není pravda. Pohádku jsem sledovala pouze na premiérách, když jsme ji promítali lidem. A upřímně, od svých čtrnácti let vůbec nemám doma televizi,

přiznala webu Extra.

V lednu oslavila své 48. narozeniny. Jen málokdo by jí tento věk tipnul. Vypadá totiž pořád svěže a mladě. A proč?

Myslím, že za tím stojí pozitivní přístup k životu a vědomé prožívání každého dne,

prozradila Andrea Černá.

Spisovatelka, zpěvačka a moderátorka v jedné osobě

Andrea nezanevřela na svou slavnou roli princezny ze mlejna, která jí nejen otevřela dveře ke slávě, ale přinesla i trvalá přátelství. Spolu s kolegou Jindřichem, Radkem Valentou, připravují komponovaný pořad. V něm s publikem sdílejí příběhy o adventu, tradicích a zvykoslovech. A samozřejmě nechybí ani zpěv koled.

Vedle herectví se Andrea věnuje i hudbě jako zpěvačka v kapele Budiž. Navíc je i vášnivou básnířkou. Svou první sbírku napsala už ve čtrnácti letech, ovšem zatím ji schovávala do šuplíku. Nyní ale plánuje jednu ze svých básnických sbírek vydat pod názvem Rorýsi.

Touha po rodině zůstala nenaplněná

Rodačka z Karlových Varů si vždy přála velkou rodinu. Mluvila o tom, že by jednou chtěla mít až pět dětí. Realita však její sny nenaplnila. Vlastní potomky nemá. Ač je dnes bezdětná a svobodná, své soukromí si důsledně chrání. O osobním životě na veřejnosti téměř nemluví.

Navíc otevřeně přiznává, že žije s ADHD – poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Ta ji nutí být neustále v pohybu, mít hlavu i ruce plné činností. Možná i proto se nikdy neuzavřela do ústraní. Přesto se bulvární média často rozhodla vytvořit vlastní příběh.

Poslední dobou se novináři rozhodli, že děti mít nebudu a že tím trpím,

prohlásila herečka s nadhledem pro web Krajské listy.

Ale to, že veřejně neřeším, kdo je u mě doma, neznamená, že žiju jako kůl v plotě,

dodala.

Ať už se rozhodla jakkoli, jedno je jisté. Andrea Černá zůstává inspirací. Přestože nenaplnila svůj dětský sen o početné rodině, nepůsobí jako někdo, kdo by se litoval. Naopak. Svůj život si tvoří podle vlastních pravidel. S vnitřní rovnováhou, elegancí a úsměvem. Nestárne jen vizáží, ale hlavně duchem.

Děti sice nemá, ale její kalendář rozhodně není prázdný. Hraje, zpívá, píše, renovuje chalupu a žije tak, jak to vyhovuje jí. Klidně, vědomě a naplno.