Císařův pekař a Pekařův Císař (1951): Werich sváděl modelky, režisér to neustál

Císařův pekař a Pekařův Císař (1951): Werich sváděl modelky, režisér to neustál
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Film o Golemovi měl být velkou socialistickou propagandou, která západnímu světu potvrdí, že Jan Werich může v Československu svobodně tvořit a odkaz židovské kultury není potírán. Werichova svobodná tvorba paradoxně vyústila v zákaz natáčení. Císařův pekař a Pekařův Císař byl totiž podle tehdejšího ministra kultury natočen svobodně až moc.

Snímek s neuvěřitelně vysokým rozpočtem původně režíroval Jiří Krejčík, který nechal utkat na zakázku drahé látky pro kostýmy a do rolí dvorních dam obsadil nejkrásnější manekýnky. Práci mu ztěžoval jen neukázněný Werich: na natáčení přicházel se zbytkovým alkoholem v krvi a více pozornosti věnoval krásným ženám než scénáři. Hádky byly na denním pořádku, až režisér na svou funkci rezignoval. 

Velmi rychle ho nahradil Martin Frič, který se s Werichem uměl lépe domluvit. Souhlasil s jeho návrhem na přeobsazení některých rolí - Sirael například měla hrát původně Irena Kačírková, na Werichovu přímluvu ji ale nahradila Nataša Gollová. Werich tak chtěl prvorepublikové herečce pomoci vrátit se před kameru poté, co kvůli vztahu s Němcem upadla v nemilost. 

Císařův pekař a Pekařův Císař nakonec nebyl ani tak propagandou, jako spíš výsledkem zábavné improvizace pánů Wericha a Friče. Komunistické vedení se při premiéře vyděsilo, ale už s tím nemohlo nic dělat: film byl příliš drahý na to, aby putoval do trezoru, a zahraniční kina už na něj netrpělivě čekala.