České Velikonoce: Tradice, víra i návrat zapomenutých zvyků v novém dokumentu ČT

Svátky mezi vírou a folklorem

Jak se slavily Velikonoce před sto padesáti lety a co z tehdejších zvyků zůstalo do dnešních dnů? Nový dokument České televize v režii Michaely Fišer Rozbrojové přináší pohled na proměny nejvýznamnějšího křesťanského svátku v českých zemích.

Tvůrci se vydali po stopách tradic, které se po generace předávaly v rodinách i komunitách. Ukazují, že Velikonoce nejsou jen o pondělní pomlázce a čokoládových vajíčkách, ale mají hluboký duchovní i historický rozměr.

Když už v 19. století mluvili o zániku tradic

Dokument zachycuje proměny velikonočních oslav za posledních zhruba sto padesát let. Překvapivé je, že už koncem 19. století si národopisci všímali úbytku tradičních zvyků a pozastavovali se nad tím, jak rychle mizí. Z dnešního pohledu přitom právě tato doba působí jako mimořádně bohatá na velikonoční obyčeje.

Obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi zakořeněné už v pohanských dobách. Křesťanská církev si jejich sílu uvědomovala, a místo aby je potlačila, postupně je začlenila do velikonoční symboliky. I proto se v českém prostředí mísí duchovní význam Kristova zmrtvýchvstání s lidovými rituály, které mají ještě předkřesťanské kořeny.

Od víry k pomlázce a zpět

Ve 20. století se však velikonoční svátky v českém prostředí postupně zúžily prakticky jen na Velikonoční pondělí. Právě tento den zůstává státním svátkem, zatímco ostatní dny „Svatého týdne“ zůstávaly běžnými pracovními dny. Lidé stále zdobí vajíčka, pečou mazance a beránky, ale duchovní rozměr svátků se z veřejného prostoru vytrácí.

Dnes se situace díky nadšencům, kteří chtějí obnovit tradice, opět mění. Mnozí se vracejí k náboženským obřadům, účastní se liturgií a objevují zapomenuté významy jednotlivých dnů – od Zeleného čtvrtka přes Velký pátek až po Boží hod velikonoční. Dokument tuto proměnu citlivě zachycuje a zasazuje ji do širšího historického kontextu.

Živé tradice: Hrkačky, jízda na koních i jidášky

Filmový štáb natáčel tam, kde folklor stále žije. Na Zlínsku například dodnes chodí chlapci s hrkačkami a nahrazují tak zvuk zvonů, které podle tradice na Zelený čtvrtek odlétají do Říma. Silný zážitek přineslo natáčení v Pozořicích na Brněnsku, kde zvuk velkého kostelního hrkače působí nezapomenutelně.

Diváci se podívají i na velikonoční jízdu na koních na Šluknovsku v bývalých Sudetech. Tato tradice byla obnovena teprve před několika lety, ale rychle si získala oblibu a dnes přitahuje účastníky i návštěvníky z Česka i Německa.

Dokument připomene také pečení jidášů, tradiční techniky zdobení kraslic nebo původ velikonoční pomlázky, jehož smysl už dnes mnozí ani neznají. Součástí snímku jsou i archivní záběry z poválečných let, které dokládají, jak se Velikonoce slavily v minulosti.

Proč má smysl tradice zaznamenat

Tvůrci si během natáčení ověřili, že řada zvyků se stále dodržuje, byť někdy jen lokálně. O to důležitější je jejich zachycení pro budoucí generace. Dokument tak není jen výpravou do minulosti, ale i výzvou k zamyšlení nad tím, co z tradic chceme uchovat dál. Velikonoce totiž nejsou jen folklórní kulisou jara. Jsou příběhem víry, obnovy a naděje, a právě tuto mnohovrstevnatost se nový dokument snaží přiblížit současnému divákovi.

Snímek uvede ČT2 31. března 2026 ve 20:55 a následně bude dostupný i v iVysílání ČT.