Diskuze

Po skončení druhé světové války byla Adina Mandlová obviněna z kolaborace. Skončila ve věznici na Pankráci a soud ji potrestal dvěma měsíci vězení, vysokou pokutou a veřejným pokáním.

Její životní styl a nároky, zejména na drahé kožichy, pomohly odhalit finanční machinace vysoce postaveného nacistického úředníka Klesgena. Právě kvůli nákupům těchto kožichů se o jeho hospodaření začaly zajímat úřady, což pro něj nedopadlo dobře.

Klesgen byl vysoce postavený úředník říšského protektorátu, který měl na starosti filmovou oblast. Mandlová od něj získala čtyři luxusní liščí kožichy, přičemž každý stál více než patnáct tisíc říšských marek, což byla obrovská částka.

Luxusní kožichy byly v té době symbolem společenského postavení a rivalita mezi Mandlovou a Baarovou se projevovala i v osobním stylu. Baarová například vlastnila kožich z kanadského norka za 180 tisíc, což motivovalo Mandlovou k podobným nákupům.

Mezi její partnery patřili textilní továrník Max Oberländer a stavební podnikatel Fred Svítil, kteří jí poskytovali komfortní zázemí. Cukrovarnický magnát Joseph Hartmann jí pořídil kožich za 35 tisíc korun.