Zlatá labuť: Kdo by převzal firmu, pokud by těžce zkoušená rodina přežila válku ve zdraví

Útrapy válečných let se určitě na Kučerovi a jeho manželce podepsaly. Zřejmě zůstalo na Ireně, aby se o rodiče starala, a byla to asi ona, kdo se staral o rodinný majetek. Nebo alespoň o to, co z něj zůstalo.

Rudolfova cesta k úspěchu, který ani nečekal

Rudolf, který si zřídil sanatorium, se měl určitě dobře. Vzal si „německou doktorku“ a sanatorium, kde byla zajisté německá klientela, mu dalo jistotu, že válku přežije.

Rudolf nikdy nebyl hrdina – pokud cítil, že mu německé občanství pomůže konečně si vybudovat společenskou prestiž, určitě nezaváhal. Jeho „přátelství“ s nepřítelem mohlo mít i určitý ochranitelský faktor pro jeho rodiče. Třeba nepřišli o střechu nad hlavou.

Horší by to měl Rudolf v tomto případě po porážce Německa. Nejspíš by musel včas zabalit kufry a zmizet do Německa nebo do některé bezpečné země, kde by ho stín „kolaboranta“ nedostihl.

Uprchlík Petr a jeho život

Petr, který s největší pravděpodobností prožil válečná léta hrdinsky v Anglii, by měl situaci po válce naprosto odlišnou. Pokud se zapojil do odboje, jak bylo naznačeno, nějaký čas po válce by zřejmě mohl v rodné zemi svobodně dýchat. Ale dělnická třída by mu to asi nakonec spočítala úplně stejně jako českým pilotům, kteří sice bojovali v RAF proti nacismu, ale i přesto byli v poválečném Československu pronásledováni. Uznání se jim dostalo až po roce 1989.

Petr, který si zřejmě sehnal nějaké teplé místečko a v zahraničí se usadil, by se snad ani vracet neměl. Bára žádnou rodinu v Čechách nenechala a pokud byl Rudolf považovaný za kolaboranta, Petra by nic dobrého nečekalo. O obchod by stejně přišel a kvůli rodině by musel dělat jeden kompromis za druhým.

Irena jako člověk, co přežije cokoliv

A dostáváme se k Ireně. Ta se jasně vyjádřila, že už se nechce s Němci zaplétat, a nejspíš to i dodržela. Irena by byla ideálním kandidátem na převzetí rodinného podniku, pokud by z něj něco zůstalo.

Jasné také je, že byla Irena Mašková velice bystrá a měla dobrý odhad na podnikání. Kdyby nepotkala osudovou lásku, která ji udělala svým způsobem velmi zranitelnou, její osud by byl jiný.

Irena by určitě vycítila nebezpečí a uklidila rodinu včas do zahraničí, hned poté, co by tam poslala rodinné peníze. Její rodiče by nakonec museli uznat, že ji podcenili, a byla by ten nejlepší člověk, který by převzal rodinný majetek. Ale to by mohla udělat jen v zemi, která neměla být v područí mocného souseda, a později v zemi, kde by pracovitost, individualismus, úspěch a bohatství nebylo téměř hrdelním zločinem.

Irenu si lze velice snadno představit jako majitelku zahraničního průmyslového impéria, svobodnou vizionářku, která je vždy o krok napřed před konkurencí. Poučená z minulosti, svůj soukromý život by tajila. Zřejmě by se nedožila let, kdy by nemusela.