Ze Snowboarďáků k vysněným rolím záporáků. Valentýn Pokorný v rozhovoru prozradil, co ho na herectví nejvíc láká

Za sebou má muzikálové role, televizní natáčení i studium na Pražské konzervatoři. Přesto přiznává, že si na některé stránky herecké profese stále zvyká. Zatímco muzikál vyžaduje obrovské množství energie, činohra mu nabízí prostor hledat významy ukryté mezi řádky. Otevřeně popisuje také rozdíly mezi divadelním jevištěm a kamerou, překvapivě klidný vztah k premiérové trémě i to, proč je pro něj současné angažmá důležitější než další televizní příležitosti.

Ačkoli ho diváci znají především z muzikálových a mladistvých rolí, jeho herecké ambice míří i zcela jiným směrem. Rád by si zahrál přesvědčivého manipulátora, který dokáže dokonale skrývat své skutečné úmysly. Do budoucna si nechává otevřené dveře k muzikálu i filmu, ale především chce objevovat vlastní možnosti. Jak sám říká, skrývá se v něm ještě spousta věcí, o kterých zatím neví ani on sám.

1. Na jevišti jste stál už ve čtyřech letech. Pamatujete si okamžik, kdy se z dětské zábavy poprvé stala vědomá ambice živit se herectvím?

Nejdříve se mě rodiče snažili nasměrovat jejich cestou – k baletu. Účinkoval jsem převážně v baletních inscenacích v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v dětských rolích, ale vyzkoušel jsem si i menší mluvené role v činohře. Ačkoli si myslím, že mi balet dal dobré taneční základy, nikdy mi nebyl úplně blízký.

Zásadnější zlom přišel, když jsem se odstěhoval do Prahy a začal hrát v muzikálu Robin Hood v Divadle Kalich, kde jsem zjistil, že mě na jevišti baví hlavně mluvit a jednat. Právě tam vznikla prvotní myšlenka, že bych se chtěl herectví věnovat. Začal jsem chodit na dramatický kroužek a následně jsem se přihlásil na herectví na Pražskou konzervatoř.

2. V roce 2026 jste dokončil Pražskou konzervatoř a nastoupil do Komorní scény Aréna. Co rozhodlo, že první stálé angažmá přijmete právě v Ostravě?

Angažmá jsem si přál už na škole. Ze začátku jsem to měl nastavené tak, že se hlavně potřebuji po škole někam dostat, a bylo mi celkem jedno kam. Vím, že je v mé generaci hodně talentovaných mladých herců a je zkrátka náročné se někde uchytit. K Ostravě jsem měl ale vždycky něčím výjimečný vztah. Můj otčím Tomáš Savka je stálým hostem v NDM, místní scénu jsem měl tedy nakoukanou a věděl jsem, že se tady dělá opravdu kvalitní divadlo. Vedle pražské konzervatoře jsem se kdysi dokonce hlásil i na ostravskou, tehdy jsem dal přednost Praze, ale osud mě nakonec do Ostravy stejně zavedl. Když přišla nabídka od Ivana Krejčího, neváhal jsem ani sekundu.

3. Současně s vámi nastupuje Maximilián Dolanský. Je výhoda začínat v novém městě a souboru ve dvou?

Já to vnímám jako výhodu. Jsme na to objevování nového prostředí a začleňování se do souboru dva. Pro oba je to velká změna a důležitý krok, takže je příjemné, že v tom nejsme každý sám a můžeme se navzájem podpořit. S Maxem se navíc známe už z konzervatoře, kde byl o ročník pode mnou. Tehdy jsme se spolu sice skoro vůbec nebavili, ale o to víc prostoru máme teď se poznat a díky angažmá se i víc sblížit.

4. Mamet píše dialogy, ve kterých se hodně skrývá mezi řádky. Je to pro herce po muzikálové zkušenosti jiný typ přesnosti?

Během zkoušek jsme se samotným textem zabývali hodně do hloubky, což si myslím, že v muzikálu není tak úplně možné. Muzikálový herec musí ve zpravidla stejném časovém úseku perfektně zvládnout tři disciplíny – zpěv, činohru a tanec. S textem se v muzikálu samozřejmě pracuje taky, ale kromě toho máte na jevišti spoustu dalších starostí. Činohra zkrátka nabízí mnohem více prostoru zastavit se, diskutovat a hledat různé varianty.

Já ale zbožňuju právě tohle „nimrání“ se v textu. Baví mě, když zjistím, že jedna věta může mít několik různých významů, že se k ní můžu během zkoušení vracet a nacházet v ní něco dalšího. To je rozhodně jedna z věcí, která mě na činohře nejvíc fascinuje.

5. Ve Snowboarďácích hrajete Jáchyma, zároveň vstupujete do činoherního souboru. Musíte před činohrou vědomě „stáhnout“ některé muzikálové prostředky?

Já to mám spíš naopak.

Činohru vnímám jako takový zlatý střed, co se týče hereckého projevu, zatímco v muzikálu musím výrazně přidat.

Muzikál Snowboarďáci je hodně energická inscenace, jsou tam náročné choreografie, pěvecky obtížné pasáže a člověk musí bezmála dvě a půl hodiny udržet tempo a energii velké show. V činohře si naopak můžu dovolit být civilnější a nemusím tolik tlačit na pilu.

6. Máte zkušenosti s epizodními televizními rolemi. Co je nejtěžší na situaci, kdy máte na vytvoření postavy jen několik scén?

Právě ta skutečnost, že mám na vytvoření postavy jen několik scén, které navíc nejdou chronologicky za sebou a často jsou od sebe časově vzdálené. Člověk se kvůli tomu musí rychle zorientovat v tom, v jaké situaci se zrovna nachází, co jí předcházelo a jak by se v daný okamžik postava zachovala. Je to úplně něco jiného než na divadle, kde se postava vyvíjí kontinuálně a člověk má možnost sledovat její cestu od začátku do konce. Na tohle přeskakování v ději při natáčení si, přiznávám, ještě pořád zvykám.

7. Je zpěv a pohyb něco, co chcete mít v kariéře trvale, nebo teď chcete veřejnosti ukázat hlavně činoherní stránku?

Určitě bych si tyto dovednosti rád uchoval a do budoucna ideálně kombinoval činohru, zpěv i tanec. Nechci si před muzikálem zavírat dveře, protože je to součást mé dosavadní cesty a jsem rád za všechno, co mi dal. Momentálně mám ale v plánu věnovat se především činohře.

8. Jak moc se liší tréma před premiérou muzikálu, absolventským představením a prvním večerem v profesionálním angažmá?

Já mám asi ten vzácný dar, že před představením nebývám moc nervózní. V hlavě to mám nastavené tak, že jsem se několik měsíců připravoval, vím, co mám na jevišti dělat, a mám se čeho držet. Jasně, u premiéry jsou v hledišti poprvé diváci, ale říkám si, že kdybych se jich měl bát, asi bych tuhle profesi nemohl dělat.

9. Je role, do které by vás podle dosavadního typu nikdo neobsadil, ale vy byste ji chtěl právě proto zkusit?

Lákají mě přesvědčiví záporáci, kteří umí manipulovat, přetvařovat se a skrývat své skutečné úmysly. Myslím, že bych se v takových postavách docela vyžíval a bavilo by mě zkusit si něco podobného zahrát.

10. Chcete si vedle angažmá udržet práci před kamerou, i kdyby to znamenalo velmi náročnou logistiku mezi Ostravou a Prahou?

Angažmá je teď pro mě na prvním místě. Pokud se mi ale v budoucnu podaří obojí časově skloubit, určitě bych se natáčení nebránil.

11. Kdybyste si mohl vybrat jednu věc, kterou o vás budou režiséři za pět let vědět a dnes ji ještě nevědí, co by to bylo?

Že se ve mně skrývá ještě spousta věcí, o kterých zatím nevím ani já sám.