Za pár minut zboříme mýty o Divokém západě, jak ho vidíte ve filmech

Realita Divokého západu byla v době, kterou všichni považujeme za dobrodružnou, trochu jiná. Historici se nad představou rychle tasících pistolníků jen usmívají, stejně jako nad množstvím postřílených darebáků. Ve skutečnosti mají filmoví dobrodruzi mnohem větší úmrtnost, než celá historie drsných mužů z Divokého západu. Filmaři také zapomněli na velbloudy. Ti se na Divokém západě proháněli v devatenáctém století jako součást experimentu americké armády. Měla to být zvířata, která bez větších nároků přežijí v drsných podmínkách. Velbloudi se osvědčili se jako vytrvalci, ale pro vojenskou kariéru se nehodili. Někteří utekli a další byli prodání v aukci.

Krveprolití nebylo tak časté

Ve filmu jsou domorodí Američané a osadníci prakticky stále ve sporu. Rudé tváře se shromažďovaly a číhaly na projíždějící bělochy, aby je zmasakrovaly. A druhá strana to má podobně. A tak se vytrvale vraždí až do skonání věků.

Ve skutečnosti to tak horké nebylo. Domorodci spíše než po zbraních, sahali do svých zásob kožešin a ručně vyráběných symbolů své kultury, aby je měnili s novými osadníky za jejich zboží. Domorodci se také nechali najímat jako průvodci a ochránci putujících osadníků, a dokonce se občas menší kmeny spojily s novými osadníky, aby zmasakrovaly jiný, silnější kmen.

Jiné to bylo i s módou

Hrdinové westernů mají často padnoucí vyžehlené košile, slušivé vesty a kožené kalhoty. Na hlavě nesmí chybět klobouk značky Stetson.

Ve skutečnosti tak vytříbený vkus muži neměli a tato móda byla vidět spíš ve městech. Muži v divočině oblékali jednoduše to, co jim přišlo pod ruku. Nosili saka, vesty, plátěné kalhoty a na hlavách především buřinku. Ta byla oblíbená hlavně proto, že pevně seděla na hlavě i při větrném počasí. Na hlavách se nosila i mexická sombrera zajištěná tkaničkou, staré klobouky z občanské války a vlněné čepice.

Pistolníci tasící dva kolty naráz s bezchybnou muškou jsou z říše snů

To, co na westernech obdivujeme, jsou střelci. Klidně a jen tak mimochodem tasí a trefí se i do jablka na nepřítelově hlavě desítky metrů daleko. A to dokonce hned dvakrát, protože zvládnou rozepnout dvě pouzdra a tasit dvě zbraně.

Ve skutečnosti zbraně v té době nebyly tak dokonalé a střílelo se na vzdálenost několika kroků, bez složitého míření. Cílem bylo zasypat nepřítele co největším počtem ran v co nejkratší době. Jen opravdu málo střelců dokázalo použít dvě zbraně najednou a i podle slavného Waytta Earpa (1848-1929), sice muži nosili dva revolvery u pasu, ale ten druhý měli spíše jen do zásoby. V žádném případě zbraně nevisely „proklatě nízko“, což by znemožňovalo jejich rychlé použiti. Naopak, ti nejostražitější je ani neměli v pouzdrech a dávali si je za opasek.

Pistolníci ve filmech byli hlavně běloši

Ve starších filmech byli do těchto filmů obsazování hlavně běloši, protože Hollywood tenkrát takové herce preferoval a diváci si na ně zvykli. Ve skutečnosti byl Divoký západ hodně pestrý.

Když se v roce 2016 do kina dostal remake filmu Sedm statečných, lidé bručeli, že partu bílých drsňáků z filmu z roku 1960 vystřídala parta s černochem, indiánem, Mexičanem a Asiatem, doplněná třemi bělochy. Režisér Antoine Fuqua však kritiku odpálkoval s tím, že jeho obsazení více odráží historickou realitu. A měl pravdu!

Divoký západ nebyl zdaleka jednobarevný. Bílé kovboje, kterých byla asi polovina, doplňovali ti černí, většinou z řad bývalých otroků. Většina z nich ještě v Africe, odkud byli odvlečeni do otroctví, pracovala jako honáci dobytka či pastevci skotu a proto jim toto prostředí vyhovovalo. Nouze nebyla ani o Mexičany a indiány, kterým tento životní styl vyhovoval více, než tradiční způsob života. Nemalou skupinu obyvatel tvořili asijští migranti a také míšenci.

Voda jako ceněný artikl

Westernové bary na filmovém plátně nabízely sice hlavně kořalku, pravdou ale je, že nejžádanějším artiklem Divokého západu byla pitná voda. Americký západ definuje hlavně sucho. Ve vyprahlé prérii lidé umírali hladem a žízní. Poptávka po vodě byla enormní a trh se přizpůsobil. Za šálek čisté vody se platil i dolar a na některých místech se ceny vyšplhaly na pět dolarů, ale i na stovku, když zásob ubývalo. Jen pro srovnání, půl kila masa se dalo pořídit za pár centů.

V osadách a městech se nepohybovali jen po zuby ozbrojení pistolníci

Ve filmech to vypadá, že zbraně snad nenosily jenom pracovnice nevěstince, ale i zde si film trochu pohrál s realitou. V řadě měst se dokonce kvůli bezpečnosti nesměly zbraně nosit vůbec, dokonce i v Dodge City, které bylo považováno za jedno z nejdivočejších měst.

Divoký západ nebyl až tak moc divoký

Ve filmech jde o velmi nebezpečné místo k životu, ale v městech a osadách nelétaly kulky každý den a výrobci rakví neměli moc práce. Ani bankéři se netřásli každý den hrůzou, že je přepadne tlupa lačných hrdlořezů.

Strážci zákona museli být sice ve střehu, ale většinou šlo o opilecké rvačky v barech a nálevnách nebo o krádeže. Občas se objevila krátká přestřelka nebo neshody kvůli ženám nebo penězům. Od konce občanské války do začátku 20. století, bylo vyloupeno ve všech západních oblastech USA pouze osm bank.