Terence Hill a Bud Spencer: Jak vznikla tato herecká dvojice, která se stala neodmyslitelnou součástí spaghetti westernů

Terence Hill a Bud Spencer: Jak vznikla tato herecká dvojice, která se stala neodmyslitelnou součástí spaghetti westernů
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Nesourodá dvojice Italů, štíhlý blonďák s andělským pohledem a tlustý morous s drtivým úderem zvaným „kladivo“, kteří spolu natočili 18 filmů, byli přátelé i v reálném životě, a i když každý z nich natočil i mnoho jiných snímků, jako dvojice zůstanou nezapomenutelní.

Mario Girotti – Terence Hill (1939) a Carlo Pedersoli – Bud Spencer (1929) se spolu jako herecká dvojice potkali poprvé ve filmu tak trochu díky náhodě. Oba už v té době měli herecké zkušenosti.

Jak vznikla dvojka Bud a Terence

Když se dostavil na konkurz na film „Bůh odpouští, já ne“ (1967) Carlo, režisér Giuseppe Colizzi z něj nadšený nebyl. Neuměl jezdit na koni, nedomluvil se anglicky (filmy se kvůli lepší prodejnosti točily v angličtině) a hned si řekl o zálohu na honorář. Po čtrnáctidenním hledání někoho lepšího, přece jen Carlo šanci dostal.

Mario ve filmu také původně hrát neměl. Role byla pro jiného italského herce, Petera Martelliho. Ten se ale před natáčením škádlil s přítelkyní a zranil se. Další variantou byl Franco Nero, ten byl ale zrovna zaneprázdněný a režisér dostal doporučení na málo známého herce, který byl údajně Nerovi podobný.

Oba herci si museli najít umělecká jména. Mario si jednoduše ze seznamu dvaceti návrhů jeden vybral. Carlo svým pseudonymem poctil uznávaného herce Spencera Tracyho a oblíbenou značku piva Bud.

Film byl nad očekávání úspěšný a režisér vytušil, že herecká dvojice má velký potenciál. Proto si je zamluvil na další dva filmy ve stejném stylu, a tak se diváci dočkali filmů „Trumfové eso“ (1968) a „Boot Hill“ (1969).

Nejslavnější filmy

Na začátku sedmdesátých let napadlo režiséra Enza Barboniho, místo drsných scén a množství soubojů, zařadit do westernů více humoru.  Pro svůj experiment si zvolil právě dvojici herců Buda a Terence, a tak vznikly jejich nejpovedenější filmy: „Pravá a levá ruka ďábla“ (1970) a volné pokračování „Malý unavený Joe“ (1972). Filmy z herců udělaly hvězdy po celém světě. Příběh dvou bratrů, kteří prožívají dobrodružství, a ne vždy jsou na straně zákona, diváky baví dodnes. Scéna, kdy se bratři v rodném hnízdě, kde se náhodou potkají, vykoupou v jedné vodě ve vaně hned po sobě, za asistence starostlivé matky a poté si na sebe zase navléknou příšerně špinavé oblečení, aby usedli ke slavnostní rodinné hostině, kde se podává něco, co létalo kolem chalupy, je nezapomenutelná. Konkurovat ji snad může jen návštěva ve městě, kam si Joe a Drobeček vyjdou. Když Joe předvede bratrovi v místní hospodě, že karetní umění mu není cizí, a vyhraje balík peněz, hoši se vystrojí a odkráčí pojíst mezi místní smetánku, kde se vydávají za tajné agenty.

Řada komedií

Na osvědčenou spolupráci herci ještě navázali řadou úspěšných komedií, jako například „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“ (1973) nebo „Sudá a lichá“ (1978). I přesto, že se herci chtěli vrátit ke stylu komediálních westernů, které jim přinesly slávu, už byli v pokročilém věku a projekt se bohužel nerealizoval.