Tenkrát a dnes: Vesnička má středisková měl být film o vesnici, kde se na vztahu k Otíkovi pozná, jaký je kdo člověk

Původně to byl Plachťák

Film vznikl náhodou, protože Zdeněk Svěrák dostal omylem zaplaceno za scénář k filmu Na samotě u lesa dvakrát. Měl tedy honem dodat ještě jeden scénář, aby se omyl napravil. Zrodil se „Plachťák“, dvě stránky příběhu o retardovaném mladíkovi, co dělá závozníka v místním JZD, a jak z názvu vyplývá, má odstáté uši. Dalším pilířem děje byl řidič Pávek. Obě postavy měly svůj předobraz v lidech, které Svěrák znal z okolí své chalupy.

Dílo se nerodilo zrovna lehce a trvalo to 7 let, než byl literární scénář hotový. Tvůrcům na Barrandově se moc děj nepozdával. Místo handicapovaného mladíka by se jim spíš líbila nějaká kriminální zápletka. Když se scénář dostal do rukou dramaturga Václava Šaška, tak konečně někdo pochopil, že by to mohl být hezký film o vztazích na vesnici, o kontrastu lidí z města a z venkova a o tom, jak se lidé chovají k prosťáčkovi Otíkovi.

János Bán nebyl volbou, nad kterou by všichni jásali

Scénář konečně doputoval k Menzelovi, v prosinci 1984 byl schválen. Začátkem roku 1985 už byl i technický scénář a začala příprava na natáčení. Začal výběr herců a ten nebyl snadný. János Bán byl volbou Jiřího Menzela, který trval na tom, že kvůli autenticitě musí jít o neznámou tvář. Nakonec si Bána prosadil, jeho vzhled byl vylepšený umělým chrupem a Otík dostal konečně definitivní podobu.

Svěrák chtěl do role Pávka Petra Nárožného, ale je dobře, že si režisér prosadil Mariana Labudu, protože tak vznikla dvojice, která dokázala u diváků vykouzlit úsměv, jen když šli herci vedle sebe. Labuda vyfasoval jako manželku pohlednou Milenu Dvorskou, aby ještě více vynikla komičnost jeho postavy.

Filmu určitě pomohlo i to, že Stella Zázvorková z natáčení odstoupila, a tak role Otíkovy tety Hrabětové byla přeobsazená sympatickou Miladou Ježkovou, která na vesnici krásně zapadla.

A dostáváme se do Křečovic

Vesnice v benešovském okrese se od té doby moc nezměnila a ani ji nepostihl masový příliv turistů, který vyvolaly třeba filmy z Hoštic. Podobný osud čekal i obci Višňovou, kde vznikl seriál Chalupáři.

Do Křečovic se dá dojet z Neveklova – to je cesta, kde se kochal doktor Skružný. Na cestě od Strážovic je zase vyhlídka u kříže, kde doktora porazilo nezabrzděné auto. Od Osečan vede cesta, kde se Skružný kochal krajinou se svým psem Karl von Bahnhofem. Vesnický malíř v podání Svěráka do Křečovic přišel od Skrýšova.

Natáčelo se třeba na návsi, odkud je vidět klasická vstupní brána do areálu JZD, zdobená rudou hvězdou. Brána byla sice odstraněna, ale po čase se na své místo vrátila. Vedle brány je obecní úřad, který filmaři využili pro různé scény. Vtrhl tam Turek, když měl záchvat žárlivosti, jednalo se tam o Otíkově budoucnosti a rostlinářovi Jaromírovi zde vzplály kalhoty od sirky.

Na návsi stál malíř Ryba, když kreslil vesnický domek a Kašpar mu nabídl, aby nakreslil jeho krásný dům se zelenými okapy. Ten dům vypadá dodnes úplně stejně. Na návsi jsou i vrata, do kterých vjel Skružný v nové škodovce.

Lehce lze najít i vrata, kudy odcházel Otík do práce. Statek, kde bydlel, zůstal téměř stejný, jen ze dvora zmizel holubník. Beze změny zůstalo i místo, kde malíř Ryba slintá, aby odradil kupce z Prahy. Hned vedle je dům, kde Pávek Pražákovi porazil pilíř. Ten už na místě není a zeleň místo změnila k nepoznání.

Fanoušci filmu určitě najdou i cestu, po které mířila Turková s kolem za svým milencem, Pávkův dvůr vedle hřbitova nebo místo, kde Turková zjišťuje, zda se v kině promítá. Stejně vypadá i dům, kde bydleli Turkovi a škola, kde se do učitelky Kousalové zamiloval mladý Jarda Pávek.