Farář Otík klamal tělem: V Hošticích byl za svatého, v soukromí se Luděk Kopřiva choval jako neukojitelný milovník

Jen něco tam chybí, tedy spíše někdo. Otáčíte se a podvědomě čekáte, že ho tam někde zahlédnete. Koho? No přece faráře Otíka!

Luděk Kopřiva (1924–2004) neměl v životě mnoho hlavních rolí, ale i z malé role dokázal udělat velkolepou podívanou. Zářným příkladem je právě role faráře Otíka.

Komikem od dětství

Talent měl rozhodně po otci, který sice z existenčních důvodů provozoval hospodu u Vltavy, kde se zastavovali všichni voraři, ale sotva se za posledním hostem zaklaply dveře, už spěchal ke svým milovaným ochotníkům. Syna, který byl od dětství komediant, brával s sebou.

Ani ve škole nedokázal mladý Kopřiva potlačit komika, kterého v sobě nosil, a spolužáky i učitele bavil hereckými etudami. Na konzervatoř se dostal na první dobrou, a právě tato škola ho zachránila před totálním nasazením během války. Po válce si podal přihlášku na DAMU, kam se také dostal na první pokus.

Životní role

Životní roli dostal od režiséra Trošky, který ho ve svých letních komediích z Hoštic obsadil do role místního faráře Otíka. Charakter postavy mu sedl naprosto dokonale, a dokonce byl jednou požádán, zda by nepokřtil dítě. Vtipně odpověděl, že křest klidně vykoná, ale asi to nebude nic platné.

Pro všechny lidi už zůstal Otíkem. Někdy se to i hodilo. Třeba když porušil dopravní předpisy a měl dostat pokutu. Když policisté viděli, koho to zastavili, jen mávli rukou a s průpovídkou „Sodoma, Gomora velebnosti!“ známého herce nechali odjet.

S ženami to uměl

Vtipné je, že Luděk Kopřiva byl sice věrohodným farářem, ale ve skutečnosti byl velkým milovníkem něžného pohlaví. Díky daru bavit všechny kolem sebe neměl o ženy nikdy nouzi. Jen na divadle si stěžoval, že i přes svou věrnost a třicetileté působení na scéně Divadla E. F. Buriana nedostal nikdy role milovníků.

Ač sám občas zapomněl, že je ženatý, na svou manželku hodně žárlil a neváhal ji i sledovat, když měl podezření, že je mu nevěrná. Ona ale, na rozdíl od něj, věrná vždycky byla. Když mu žena zemřela na rakovinu, nesl to těžce a byl dlouho sám. Lásku našel až v 73 letech, kdy se oženil podruhé. Hodně omládl, a dokonce si ještě znovu začal užívat života. Vypravil se s manželkou i do Ameriky. V restituci získal dům v centru Prahy, a tak si nemusel dělat starosti, když mu po revoluci zrušili divadlo a když poslední roky života už nemohl hrát, protože měl Parkinsonovu nemoc a nedokázal si zapamatovat texty.