Oscar 2021: Jak proběhla největší hollywoodská show celého roku

Nový koncept, nové místo

Přesně v pět hodin odpoledne Los Angelského času začínají letošní ceny Oscar. Větší opening, show anebo hudbu ale hledáme marně, začínají totiž jako film od Quentina Tarantina – díváme se na dlouhou scénu, ve které herečka Regina Kingová nese oscarovou sochu z foyeru až do haly. Oscary jsou vysílány vyloženě jako film v obrazu 21:9, aby si divák doma podvědomě myslel, že se dívá na celovečerní snímek. Tentokrát se celebrity nesešly ve známém Dolby Theatre, nýbrž v Union Station, tedy ve velkém vlakovém nádraží.

Vybraní hosté (ne všichni se mohli sejít na jednom místě) sedí u hezky dekorovaných stolů jako při modernější verzi Silvestra, kde si mohou u stolečku dát svačinku. Kingová přebírá opening, tematizuje politické problémy jako rasismus, sexismus či covidové problémy a najednou se rozdávají první sošky. Kdyby býval někdo nedával pozor, tak by si toho asi ani nevšiml.

Jediné, co zůstalo, je náramné suché chválení všech přítomných prominentů. Znovu si všichni suše lichotí za každou maličkost, protože nic není přirozenější, než když si bohatí lidé navzájem klepou na ramena a říkají, jak jsou úchvatní.

Negativní bod: rychlé předávání, a přesto se večer táhne

Ceny se rozdávají velmi rychle, show se nezpomaluje kvůli zbytečným vložkám entertainmentu, které by diváka rozveselily nebo pobavily. Za to se show zpomaluje neuvěřitelně dlouhými poděkování vítězů. Je sice jasné, že když člověk vyhraje Oscara, chce poděkovat všem důležitým lidem, ale když řeč u pultu trvá déle než 4 minuty, tak je to pro samotného diváka velmi zdlouhavé. V tom byla ocenění minulých let lepší, maximálně 90 vteřin na poděkování je dostačujících pro obě strany, takhle se vše jen táhlo jako roztavený sýr na špagetách.

O hudbu se tentokrát staral Questlove, známý z Tonight Show s Jimmym Fallonem. Ale stejně jako minulé roky, ani letos neexistuje stálý moderátor, což by dodalo celkové show aspoň nějaký menší pořádek, který nám zde chybí.  

Nedobrovolně vtipnou chvilkou bylo nepochopitelné rozhodnutí nechat loňského vítěze Oscara za nejlepší film Bonga Joon-Hoa vysvětlovat v korejštině, jaké to je být režisérem, a co režisér vlastně je. Na místo toho, aby to říkal, a my mohli třeba číst titulky, až po projevu tlumočnice přeloží režisérova slova.

Dalším nepochopitelným rozhodnutím bylo nepromítat ukázky z nominovaných filmů. Nedostaneme možnost se podívat na tvorbu, která si má zasloužit Oscara, nevíme, jak vypadají krásné kostýmy, nezahlédneme filmové efekty a nepostřehneme herecké výkony nominovaných celebrit. Prostě se očekává, že jsme všichni viděli každý nominovaný film. A to u pořadu, kde nám hlas z offu každých 7 minut připomíná, že se díváme na Oscary.

Jediná vtipnější řeč patřila Harrisonovi Fordovi, který zkombinoval pochvalu editorům s vlastními vtipnými poznámkami, které psal, když viděl první (a podle jeho slov ne moc povedenou) verzi filmu „Blade Runner“. To ale taky byla jediná trochu vtipnější řeč. Velká škoda je, že politika převzala moc nad show, která nás dříve bavila, a která měla oslavit nejlepší z nejlepších. V sálu sedí neuvěřitelně talentovaní lidé. Ale na místo tance, zpěvu či minimální zábavy, slyšíme politické řeči, které slýcháme takřka každý den.

Celkově by se dalo říct, že předávání Oscarů bylo letos jiné, ale vcelku v pohodě. Určitě by šlo i během covidové pandemie vymyslet trochu lepší show, ale musíme producenty pochválit, že vůbec dokázali vytvořit takový velkolepý večer.

Vítězové v nejdůležitějších kategoriích

• Nejlepší scénář – Nadějná mladá žena
• Nejlepší adaptovaný scénář – The Father
• Nejlepší cizojazyčný film – Chlast (Dánsko)
• Nejlepší herec ve vedlejší roli – Daniel Kaluuya
• Nejlepší herečka ve vedlejší roli – Yeo-jeong Yun
• Nejlepší režisér / režisérka – Chloé Zhao
• Nejlepší film – Nomadland
• Nejlepší herec – Anthony Hopkins
• Nejlepší herečka – Frances McDormand